handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Festival Rock for Soul očima Martiny Šmejkalové a zpěvačky Juwany Jenkins
- Podrobnosti
- Datum vydání: 15. 11. 2017 11:15
- Autor článku: Martina Šmejkalová
Ve čtvrtek 2. listopadu 2017 se v pražském Divadle Hybernia uskutečnil druhý ročník mezinárodního festivalu Rock for Soul. Organizace Splněné dětské přání přijala čestné pozvání, na akci ji osobně zastoupila jedna z jejích zakladatelek, Martina Šmejkalová. Ta nám dnes prozradí, jaké dojmy si z koncertu odnesla.
Světová premiéra festivalu se konala v pražském paláci Žofín 5. listopadu 2016. Zúčastnění umělci jeho prostřednictvím zároveň uctili památku Václava Havla. Tento mezinárodní projekt je od počátku zasvěcený všem lidským duším a vzpomínce na duše těch, kteří už tu s námi být nemohou.
Na Den dušiček jsem se společně se svým doprovodem vypravila do Divadla Hybernia, kde nás u vchodu uvítaly krásné slečny oděné do kostýmů bílých andílků. Vstoupila jsem do sálu a okamžitě mě upoutala výzdoba, nad pódiem se vznášela světélka, která vypadala jako něžné duše právě odcházející do nebe. Celé představení bylo doprovázené zajímavou videoprojekcí. Programem provázel Zbigniew Jan Czendlik, který pochází z obce Debowiec. Je to římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice a děkan lanškrounský. Jeho osobitý humor zajímavě okořenil smuteční dušičkový večer.
Na úvod vystoupila krásná a charismatická zpěvačka Juwana Jenkins, která pochází z Filadelfie, ale v současné době žije v Praze. Ohromila diváky úžasnými zelenými šaty a samozřejmě i zajímavým hlasem, který mě osobně zcela uchvátil. Další slovo si vzal Zdeněk Berry Beran, hudební skladatel, klávesista skupiny Silverback, autor a rovněž také organizátor festivalu Rock for Soul. Vysvětlil přítomným divákům vznik a zrod tohoto projektu. Následovala projekce videoklipu „Vláda dušiček“, k němuž složil hudbu a stal se jakousi pomyslnou hymnou této akce. Účinkuje v něm Ivana Chýlková a sólistka Baletu Národního divadla Zuzana Šimánková. Skladba je velice emotivní a dojemná, až mi chvílemi naskakovala husí kůže po celém těle.
Každý kdo na akci vystupoval, měl možnost vybrat si někoho, komu by chtěl věnovat svou píseň směřující do nebe. Většinou ji umělci směřovali k rodičům, přátelům nebo slavným osobnostem, které již nejsou na tomto světě. Zdeněk Berry Beran to s kapelou Silverback na pódiu pořádně rozjel a poděkoval své mamince za její podporu i lásku. Osobně mu nejen fandila, ale také patřila mezi sponzory. Ewa Farna věnovala píseň své milované babičce, což jí při zpěvu vyvolalo krásné emotivní vzpomínky. Z jejích úst zazněla skladba „Boží mlýny melou“. Nutno podotknout, že to zpěvačce jakožto mladé paní velice slušelo.
Na podiu se postupně vystřídali také George Gakis, Roman Dragoun, Kamil Střihavka, Skety vokální a-cappella, Justin Lavash a Nobles elektronické smyčcové trio. Mladá a talentovaná Martina Bárta vystoupila se sestrou Kristinou.
Režie a dramaturgie celé akce byla v rukou Janka Cingroše a Jana Chramosty z firmy POPOJEDEM! Na závěr nás zvedl ze sedadel legendární Joe Lynn Turner, který působil v takových kapelách jako Deep Purple a Rainbow. Vytáhnul známé pecky a ty nenechaly nikoho klidným. V ten okamžik se ožili i jinak velmi zahloubaní diváci.
Po koncertě jsem se zeptala jedné z návštěvnic, jak si akci užila, a co si odnáší za dojmy. „Nejsem žádný profík, i když plánování benefičního koncertu už mám také za sebou. Popravdě to ale bylo trochu zvláštně namixované, nevěděla jsem, zda chvíli myslet na dušičky, nebo si užívat koncert. Jedna písnička rozpláče a pak ti tam dají super pecku. Nejde se najednou odvázat, aby atmosféra byla výjimečná nebo taková, co tě osloví, že by ji člověk chtěl zažít znovu,“ prozradila divačka Katka z Prahy.
A co si z tohoto pozoruhodného koncertu odnáším já sama? Festival měl velice zvláštní atmosféru. Z organizátorů bylo cítit, že dělají něco, co je velice baví a naplňuje. Určitě by bylo moc fajn myšlenku festivalu v příštím roce rozvíjet a více prohloubit. První část programu byla hodně dlouhá a ponurá, což se ale dalo v den dušiček očekávat. Po přestávce však akce dostala mnohem svižnější tempo, až jsem sama nevěděla, zda smutnit nebo tančit. Cítila jsem, že kdyby pořadatelé zvolili pro akci více neformální prostředí, než krásné prostory divadla, mnozí z diváků by dali větší průchod svým emocím. Na akci jsem se osobně seznámila s jednou z účinkujících, okouzlující zpěvačkou Juwenou Jenkins. Zajímalo mě, jak celou akci prožívala, proto jsem ji poprosila, zda by se mohla Splněnému dětskému přání svěřit se svými pocity.
Jak se vám celkově festival líbil a jaké jste si odnesla dojmy?
„Koncert se mi velmi líbil. Měl doopravdy velkou hloubku a ještě dlouho budu vzpomínat na ten krásný pocit, který ve mě vyvolal. Radost z možnosti účastnit se, byla vážně velká a silně emotivní. Byla jsem upřímně dojatá ze srdečné atmosféry, která byla věnována zemřelým dušičkám, s tím se člověk málokdy setká. Příjemná možnost oslavit život i těch, kteří ho s námi již nesdílí, ale jsou jeho velkou součástí. Bylo krásné mít šanci si vybrat a věnovat vlastní píseň někomu milovanému. Já osobně jsem věnovala písničku úžasné dámě Maya Angelou, která je můj velký životní vzor. Byla to skvělá americká spisovatelka, básnířka, scenáristka, filmová producentka a aktivistka.“
Kterou písničku jste s radostí zazpívala?
„Byla jsem požádána, abych slavnostně zahájila představení, což pro mě bylo velkou úctou. Píseň This Little Light of Mine patří mezi moje oblíbené. Všichni máme v sobě světlýlko, kterému musíme dát prostor pořádně zazářit a pak rozzářit i naše celé okolí. Svět to teď určitě potřebuje. Když zpívám, moje duše září, právě proto mě napadlo vyzvat publikum, aby se přidali, abychom to společně pořádně rozzářili.“
Plánujete se účastnit také dalšího festivalu v roce 2018?
„Velice ráda a s radostí na akci opět přijdu. Byli tam báječní lidé, skvělá parta a moc příjemná atmosféra.“
Text: Martina Šmejkalová
Foto: Splněné dětské přání a Martin Tryščuk
