Různorodost nás spojuje:
handicapovaní a zdraví, ruku v ruce

Maminka Žaneta: Byl to nádherný zážitek, který ještě více spojil naši rodinu

 splněné dětské přání a kristýnkaSobota 22. února se stala nevšedním dnem nejen pro herce muzikálu Děti Ráje, obzvláště pak pro patrony akce Šárku Markovou a Františka Pytlouna, ale především pro 17letou Kristýnku z Litvínova. Splněné dětské přání umožnilo holčičce s Downovým syndromem prožít její sen – zazpívala si na jevišti jako skutečná hvězda. Její maminka nám prozradila své dojmy a zážitky, a také jak tato akce rodinu ovlivnila.

Žaneto, popiš nám, co se v tobě odehrávalo a jaké jsi měla pocity, když zazvonil telefon a ty ses dozvěděla o tom, že se tvoje Kristýnka stane účastnicí 4. kola „Staň se muzikálovou hvězdou“?
„Ten nádherný pocit se slovy ani nedá popsat. Měla jsem velkou radost a nevěřila jsem tomu, že by moje Kristýnka mohla mít takové štěstí. Já do telefonu brečela a zároveň se smála, byla jsem moc šťastná. Pro mě je to velká odměna za těch 17 let práce s dcerou, které jsem jí věnovala. Od malička jsem ji vedla k hudbě a k tanci. Ten nádherný pocit z toho, že se právě ona stala hvězdou muzikálu Děti Ráje, bych přála všem maminkám handicapovaných dětí.“

Jak jsi ty osobně prožívala realizaci Kristýnčina přání a návštěvu v Praze?
„Sobotní den byl pro mě i celou naši rodinu hodně významný. Nemohla jsem den před tím ani usnout. Těšila jsem se a zároveň jsem měla hroznou trému z toho, jak to všechno zvládneme a hlavně natáčení. Moc jsem se těšila na muzikál, který jsem nikdy v životě na vlastní oči neviděla, také na herce a celé divadelní zákulisí. Z toho mám nejkrásnější zážitky, neboť jsem měla možnost spatřit na vlastní oči své dětské lásky, Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka. Byla jsem také moc zvědavá i na organizátorky Splněného dětského přání, Martinku a Kristýnku.“

Jak na tebe organizátorky Splněného dětského přání zapůsobily? Zaujalo tě něco obzvlášť?
„Asi nejvíce mě překvapili tím, jaký mají vztah k handicapovaným dětem. Mají obě dvě opravdu čisté a krásné srdíčko. Vztah k těmto dětem, který v sobě obě mají, opravdu moc obdivuji!“

Kdybys měla možnost přát si něco pro Splněné dětské přání, abys organizaci pomohla na její další cestě, co by to bylo?
„Rozhodně bych jí přála mnohem více sponzorů. Potřebují daleko větší finanční podporu, protože si nikdo neumí představit, jak moc práce, času, energie i peněz stojí realizace jednoho splněného dětského přání. A to se ještě navíc věnují ve svém volném čase šití látkových panenek a bez nároku na odměnu. Přeji této neziskové organizaci, ať má pořád srdce na dlani a má možnost nemocným dětem i jejich rodičům splnit ještě hodně přání.“

Co byl pro tebe osobně během realizace 4. kola ten největší zážitek, na který stále vzpomínáš?
„Nejvíce emotivní byl určitě zážitek, když jsem viděla stát svou dceru na podiu před kameramany a fotografy. Zpívala ve znakové řeči a užívala si to úplně naplno. Tak to mě opravdu dostalo, že jsem jenom stála a plakala dojetím. Poskytovala rozhovory, stále rozdávala úsměvy na všechny strany a byla šťastná. V divadle se k nám všichni moc mile chovali a podporovali nás. Byl to nádherný a zcela nezapomenutelný pocit!“

Prozradíš nám, čím pro tebe bylo 4. kolo věnované Kristýnce nejpřínosnější?
„Určitě to byl zážitek na celý život a šance posunout Kristýnku zase o něco dál. Když jsem poslouchala v zákulisí všechny ty herce, jak moji dceru obdivovali a mě chválili za to, co jsem z ní vychovala, jak je milá i šikovná… tak to jsem na sebe byla poprvé za ty roky skutečně hrdá. Snažila jsem se jí hodně věnovat od narození a ona to nakonec dotáhla tak daleko, že nyní studuje na střední škole. Jsem za to moc ráda a považuji to za velký zázrak.“

 splněné dětské přání

Žaneto, bydlíte na malém městě, jaké byly reakce místních lidí, když se dozvěděli o jedinečném dnu, který jste se Splněným dětským přáním prožili?
„Chování lidí v Litvínově, mě hodně dojalo a také v dobrém velice překvapilo. Nečekala jsem, kolik z nich nám to upřímně přálo a jak Kristýnce fandili. Byla to veliká opora. Touto cestou bych chtěla moc poděkovat úplně všem i přátelům, kteří nám posílali krásný zprávy a podpořili nás. Moc si toho vážím.“


O tom, že se Kristýnka stane účastnicí 4. kola, jsi informovala své okolí i přes sociální síť, s jakou odezvou ses od svých přátel a blízkých setkala?
„Reakce na sociální síti byla skvělá. Vůbec jsem nečekala, že mi budou psát i úplně cizí lidé z Prahy, kteří třeba seděli vedle nás v divadle a po celou tu dobu dceru sledovali. Po skončení muzikálu, když dozpívala se všemi účinkujícími z Dětí Ráje, přišel obrovský potlesk. Nakonec jsem i já skončila na podiu a viděla tu obrovskou masu lidí, jak tleskají a mají slzy v očích (pozn. redaktora: v sále bylo přes 800 diváků, bylo zcela vyprodáno). To mě tak moc dojalo a rozplakalo, že jsem se nezmohla ani na to, abych všem veřejně poděkovala. Můj úžasný přítel Libor byl po celou dobu s námi a podporoval nás obě dvě. Užil si také krásný den, moc se mu to líbilo.“

Splněné dětské přání pro vás ve spolupráci s pořadatelem muzikálu zajistilo ubytování v penzionu V Polích, abyste nemuseli přes noc cestovat zpět do Litvínova. Jak se vám tam líbilo?
„Ubytování v Penzionu v Polích bylo úžasné. Nádherné čisté pokoje, výborné jídlo a moc příjemný personál. Velice dobře se o nás starali. Krajina kolem je okouzlující, rozhodně všem doporučuji, neboť je to krásné místo nejen na oslavy, ale i dovolenou.“

Jak dnes Kristýnka vzpomíná na splněné přání, které prožila?
„Vzpomíná stále a každý den. Je ještě pořád plná dojmů z toho dne a chtěla, aby to nikdy neskončilo. Všem to pořád vypráví dokola. Užila si to moc a my s přítelem také. Byla tak moc šťastná i spokojená. Jen druhý den u snídaně v penzionu byla smutná - měla totiž představu, že to ještě neskončilo a akce bude pokračovat dál.“

Prozraď nám, podařilo se splnit hlavní záměr – splnit tvé dcerušce její přání a rozzářit jí oči štěstím?
„Pro mě jako pro matku to byl v divadle ten úplně nejkrásnější pocit vidět Kristýnku s rozzářenýma očima šťastnou a to je také hlavní cíl neziskové organizace Splněné dětské přání. Musím za sebe říct, že u dcery se jim to opravdu podařilo a vlastně i mnohem víc!“

Žaneto, 17 let jsi byla doma a starala se o své dítě, jaký to mělo vliv na tvou osobnost?
„Co se týká mé psychiky, tak jsem na tom byla stejně jako všechny maminky handicapovaných dětí dost špatně. Byl to šok se v 19 letech dozvědět že, vaše dítě se narodilo s Downovým syndromem. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Nevěděla jsem vůbec, co to znamená, co budu dělat, jak to zvládnu, co rodina, manžel a přátelé. Byly to moc těžké začátky. Dítě vyžadovalo péči 24 hodin. Když jsem si potřebovala odpočinout, hlídala malou sestra Jitka s mojí maminkou. Za to jsem byla moc ráda. Vyrovnat se s tím, že je dcera handicapovaná a má srdeční vady, bylo opravdu hodně náročné. Sama za sebe však musím říct, že jsem se s tím vlastně nikdy nesmířila. Vlastně to ani nejde, ale člověk se s tím naučí žít. Nyní jsem šťastná, za to jaká dcera je a potom všem, co jsme si prožily v nemocnicích při vážných operacích, si splněné přání opravdu zasloužila. Byla to vlastně odměna pro nás obě.“

Díky tvé láskyplné péči je Kristýnka i přes svůj handicap velmi vyspělá a dokonce zvládá studium na internátní škole. Jak se jí tam daří?
„Ve škole se jí daří dobře, ale bohužel je na internátě i ubytovaná, a to z důvodu špatného spoje z Litvínova do Jirkova. Bylo to hodně těžký nechat ji tam, neboť o ni mám velký strach. Nemám auto, abych dceru mohla každý den vozit do školy. Příspěvek na zakoupení vozidla nám byl bohužel zamítnut z důvodu, že nemá těžkou mentální retardaci. Proto plánuji založit veřejnou sbírku a doufám, že se najde někdo, kdo nám pomůže.“

Uvítala bys třeba nějakou odbornou a příjemnou pomoc, aby ti někdo pomohl postavit se na nohy, najít sama sebe a odboural tím třeba i tvé zdravotní problémy?
„Určitě bych za ty léta moc ráda uvítala jakoukoliv pomoc. Byla bych moc vděčná.“

Jaké je v současné době tvé největší přání?
„Přála bych si, aby to co nyní prožívám, nikdy neskončilo. Konečně i mě v životě potkalo velké štěstí a tím je můj přítel Libor. Jsem moc vděčná za všechno, co pro mě dělá, za lásku kterou dává a za to jak mě podporuje. Má také moc rád mou dceru a to je velice vzácné. Hlavně všem přeji zdraví, protože to je právě to, co máme nejcennější!“

Žaneto, děkujeme za hezký rozhovor, ve kterém ses s námi podělila o své zážitky. Máš na závěr ještě něco na srdci, co bys případně chtěla zmínit?
„Závěrem bych chtěla ze srdce poděkovat neziskové organizaci Splněné dětské přání a také úplně všem, kteří se podíleli na realizaci krásného splněného snu pro Kristýnku. Děkujeme za krásný den, za novou naději a za nádherný zážitek, který ještě více spojil naši rodinu.“

 

Aktuální kolo