handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
MISE BENÁTKY: Z deníčku Pavlínky a Věrušky aneb se dělo v pondělí
- Podrobnosti
- Datum vydání: 9. 10. 2018 11:28
- Autor článku: Pavlína
Splněné dětské přání zveřejnilo článek o mamince Pavlínce, která dala před lety slib své nemocné holčičce Věrušce – pokud bude bojovat o své místo na tomto světě, oslaví spolu 6. narozeniny v Benátkách, které si jako studentka zamilovala. Narozeniny se blížily, ale finanční prostředky scházely. Naštěstí se našli dobří lidé, kteří pomohli, a tak se nakonec holky vydaly za vysněným dobrodružstvím. Jak probíhal jejich první den? Pavlínka nám popsala, co všechno s Věruškou zažily.
Den první – pondělí 24. září 2018
V den odjezdu nám počasí zrovna nepřálo. Občasný déšť a zima nás sice donutilo teple se obléci, ale náladu nám to nezkazilo. Protože jsme byly domluvené, že se v Praze před odjezdem vlaku sejdeme s Martinkou z organizace Splněné dětské přání. Kromě doladění všech podkladů, které byly pro tento výlet potřebné, jsme udělaly i pár společných fotek. Martinka nám jako překvapení přinesla narozeninové dárky. Pro Věrušku látkovou panenku a pro mne nádhernou tašku s Benátským motivem, kterou mi pro tuto příležitost ušila a díky níž jsem následující dny v Benátkách byla jediná, kdo měl takovouto krásnou a opravdu originální tašku. Martinko, máš zlaté ruce a já Ti ještě jednou moc děkuji!
Těsně před odjezdem jsme poseděly v Praze na Hlavním nádraží v bývalé Fantově kavárně, kde měli vynikající zákusek a kafíčko. Po naskládání všech našich zavazadel (opravdu jsme jely jen na 4 dny a ne na měsíc, jak množství zavazadel napovídalo), přišlo loučení a to byl právě ten okamžik, kdy jsem si pomalu začala uvědomovat, že zřejmě nesním, ale opravdu jedeme na náš vysněný narozeninový výlet. Když za oknem Martinka mávala, obě jsme měly mokré oči od dojetí.
Ve vlaku do Vídně jsme byly rozmazlované vodou, mátovým čajem s medem, moštem a sluchátky, díky kterým jsme mohly sledovat ze zabudovaných monitorů pohádky. Věruška ale byla brzy unavená. Schoulila se na sedačku a usnula. Ve Vídni jsme se po pár hodinách čekání na místním celkem hezkém nádraží dočkaly nočního vlaku do Benátek a měly jsme štěstí i na spolupasažéry. Jel s námi v kupé zamilovaný skotský párek mladých lidí, které Věruška místo spaní rozdováděla pronikavým smíchem a jí se líbilo, když měli z jejího řehtacího poňoukání záchvaty smíchu, takže nepřestávala, a tím pádem měl po spánku myslím i zbytek lidí ve vagónu. Slečna pak Věrušce pustila na telefonu pohádku (s dotazem, zda Věra rozumí anglicky a smí jí to pustit) na dobrou noc a vzhledem k tomu, že Věruška s angličtinou a jinými jazyky „nemá problém“, tak brzy můj smíšek usnul. Do Benátek jsme docestovaly až druhý den… ale o tom vám budu vyprávět až v dalším článku.
