handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
První setkání s Nellinkou
- Podrobnosti
- Datum vydání: 22. 4. 2013 9:00
- Autor článku: Kristýna
Občanské sdružení Splněné dětské přání vybralo další dítě, kterému vyplní jeho kulturní sen. Tentokrát se dostala řada na Nellinku. Ta z celého srdce toužila po setkání se svou oblíbenou zpěvačkou Markétou Konvičkovou. Její přání však získalo mnohem rozsáhlejší a originálnější podobu. Jaké byly první dojmy z této veselé a usměvavé holčičky, prozradila v rozhovoru organizátorka projektu Martina Šmejkalová.
Martino, prozraď, co sis pomyslela, když jsi poprvé Nellu uviděla?
„Maminka stála před KFC a společně s dcerkou na nás čekaly. Nellinka seděla na vozíčku, vypadala jako malá křehká holčička. Byla hodně drobná, vůbec mě v první chvíli nenapadlo, že je to už náctiletá slečna.“
Jaké dojmy v tobě zanechalo první setkání s Nellou, dalším šťastným dítětem, kterému Splněné dětské přání uskuteční jeho sen?
„Byla mi velice sympatická. Líbilo se mi na ní, jak byla bezprostřední a otevřená. Měla jsem z ní pocit, že je se svou nemocí vyrovnaná a líbilo se mi, jak se dokáže zasmát problémům, nad kterými by někdo jiný třeba jen brečel a věšel hlavu. Dokázala o svém zdravotním stavu mluvit velmi otevřeně. Krásné bylo pozorovat, s jakou chutí si vychutnala horkou čokoládu, kterou normálně nesmí – člověk ji většinou rychle vypije a ona si vychutnávala každou lžičku, každé napití.“
Co bys řekla o paní Liškové, Nellině mamince?
„Je to obrovská bojovnice, která dokáže využít všechny možnosti, aby na tom byla její dcera alespoň trochu lépe. Je to strašně statečná ženská, protože to pro ni musí být obrovská fyzická zátěž, která očividně končí jen na pár hodin, když jde večer spát. Zaujalo mě, jaký má hezký vztah s Nellinkou. Je mezi nimi velmi silné pouto, které je spojuje. Je znát, že bojují spolu.“
Když si vybavíš první setkání s Nellou, co v tobě zanechalo nejhlubší dojem?
„Její objetí při focení. Bylo naprosto přirozené a spontánní. A co bylo zvláštní, že v tom objetí byla spousta energie. Proč? Řekla bych, že takto malý a nemocný člověk musí být strašně vyčerpaný, ale z ní vyzařovala obrovská pozitivní síla.“
Jaká informace tě během vaší schůzky nejvíc šokovala?
„Že může mít dítě ve 3 měsících rakovinu. Nikdy dřív mě nenapadlo, že už malé miminko může mít takovou zlou nemoc.“
Když se s odstupem času podíváš zpět a zavzpomínáš na první setkání s touto dívkou, co se ti vybaví?
„Hodně jsem přemýšlela, protože jsem máma a také mám dceru, proto mě po tomto setkání napadlo, jak to pro paní Liškovou musí být strašně těžký. Je na všechno sama a děti má vlastně tři, ale nemá se o koho opřít, jen o ně. Přemýšlela jsem o tom, jestli když si jde večer lehnout, tak padne do postele a spí, nebo ulehne a uvažuje o tom, zda to další den zvládne a kde vezme sílu pro sebe a Nellinku. Věřím tomu, že asi často nespí a musí hodně plakat. Nejhorší musí být pocit bezmocnosti, když své dítě miluje a nemůže mu pomoc. Nemůže jít do obchodu a koupit jí novou ledvinu. Jen čeká na zázrak a doufá, že se skutečně stane. Což musí být hrozné."
V čem se bude pro tebe osobně lišit plnění přání Nellince od pilotního kola s Vanesskou, které Splněné dětské přání vyplnilo její sen a umožnilo jí vidět muzikál Kleopatra živě?
„První přání bylo o tom, že holčička Vanesska byla ‚jen' nemocná. Nellča je holčička, která de facto umírá. Bojuje každý den o život již od 3 měsíců. Nejlepší pocit, který mi zůstane z tohoto splněného přání, je ten, že jsme Nellince na určitý čas dali nový smysl života, jak řekla sama její maminka. Měla čím zaplnit svůj volný čas, učila se text písničky, připravovala se na nahrávání ve studiu. Její maminka nám prozradila, že je pro ni občas hodně těžké vymýšlet pro dceru zábavu, když má omezené možnosti.“
Překvapilo tě, že jejich rodina funguje bez otce?
„Ne, protože tatínkové berou často nemocné děti jako vážné osobní selhání a ve většině případů rodinu opouštění, protože je složité se o ně starat. A je přeci jednodušší mít zdravé dítě s jinou maminkou.“
Kdybys měla ty osobně možnost Nelle něco darovat, co by to bylo?
„Zatím ještě přesně nevím, jak to u takto nemocných lidí chodí – jestli jednoho dne někdo zvedne telefon a zavolá, máme pro tebe ledvinu a ona ji dostane. Pokud ano, tak bych jí určitě tohle štěstí dala. A pak bych jí přála, aby měla kolem sebe daleko víc lidí, kteří by byli ochotni plnit jí její přání.“
Brzy se s Nlelou a její rodinou uvidíte znovu, jak se těšíš, Martino?
„Moc! Protože vím, že to setkání bude příjemné a i pro Nellu to bude vytržení z rituálu ježdění domů a do nemocnice. Těším se na to, že s ní strávíme hezký den. Jsem moc zvědavá, až uvidím její pokojíček. Nikdy jsem neviděla pokoj takové holčičky, která je nemocná a na vozíčku. Nevím, v čem je jiný. Nemyslím, zda je bezbariérový, ale jestli má třeba všude Markétu Konvičkovou a tak.“
Foto: Kristýna Šmejkalová, Splněné dětské přání