Plníme kulturní přání a sny
handicapovaných a nemocných dětí.

Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla

Splněné dětské přáníMamince Kateřině se splnilo velké přání a otěhotněla. Narodila se jí krásná a zdravá holčička. Postupem času se začaly objevovat problémy. Dcera se chovala zvláštně a ona začala mít podezření, že něco není v pořádku. Dlouhé tři roky potom musela čekat, než se dozvěděla diagnózu, která přinesla na jednu stranu úlevu, ale na druhou to znamenalo zvyknout si na nepřiměřené reakce okolí. Přečtěte si vyprávění o jednom nelehkém osudu.

V 17 letech jsem byla na operaci s vaječníkem. Bohužel mi lékaři sdělili, že když budu chtít dítě, tak to možná bude déle trvat nebo by se to potom řešilo operativně. V tu dobu jsem to nějak neřešila, ale občas mi ta myšlenka prolétla hlavou. Když mi bylo 19 let, tak jsme se s přítelem rozhodli, že bychom chtěli mít miminko. Bála jsem se, že to nepůjde, ale stalo se to, co jsme si tak moc přáli a já jsem otěhotněla. Když jsem uviděla dvě čárky na těhotenském testu, tak jsem byla nepopsatelně šťastná.

Mé těhotenství probíhalo úplně normálně a všechno bylo v pořádku. Až v sedmém měsíci těhotenství mně paní doktorka sdělila, že se mi zkracuje čípek a budu muset být opatrná a hodně odpočívat. Zvládla jsem to až do 38. týdne a to už se naší holčičce chtělo na svět. V nemocnici jsem rodila přirozeně a všechno bylo úplně v pořádku. Vanesska se narodila zcela zdravá, vážila 2,80 kilo a měřila 47 centimetrů.

Byla jsem ta nejšťastnější maminka. Moje dcera pořád jen spinkala. Budila jsem ji i na kojení. Po nějaké době jsme se měli dostavit na preventivní prohlídku a domluvit si očkování. Paní doktorka mi doporučila naočkovat zároveň s hexa vakcínou i prevenar 13. Údajně to děti lépe snáší a je to to nejlepší, co pro ni můžu udělat. Tak jsem její radu poslechla a očkování jsme podstoupili. Žádné nežádoucí účinky se nedostavily až na jeden. Nevím proč, čím to bylo, ale potom se v noci budila s nezastavitelným pláčem. Nebyl to ani klasický pláč ale křik, který nešel zastavit. Bylo to pro mě tenkrát strašně psychicky náročné. Nevěděla jsem, proč a hlavně jak jí pomoct. K očkování jsem to nepřiřazovala. Myslela jsem, že ji trápí plynatost. Postupem času se její „noční děsy“ začaly vytrácet a už to nebylo tak časté.

Vanessky vývin byl celkem normální jen trošku v některých věcech opožděný. V jednom roce sotva řekla „máma“. Jelikož mám o 16 let mladšího bráchu, tak jsem viděla rozdíly ve vývoji. Ale říkala jsem si, že každé dítě je přece jiné a ona všechno dožene. V jejích 2,5 letech jsem už začala zkoumat a hledat na internetu. A objevila jsem tam autismus. Její chování k tomu docela směřovalo. Pořád jsem si ale říkala a ujišťovala se, že to není náš případ a ona začne mluvit a začne chápat a všechno dožene.

Už se blížil 3 rok a měla nastoupit do školky. Byla jsem potvrdit papíry k paní doktorce a řekla jsem jí, že dcera stále nemluví a má různé rituály. Třeba, že vždy když dopiju pití v PET láhvi, tak ji musím pomačkat a vyhodit do pytle. Musí to být ale hned. Ta láhev prostě nemohla ležet třeba na stole prázdná. Nebo pořád otvírá a zavírá lednici několikrát denně. Chodí po špičkách, a když má z něčeho radost, tak třepotá ručičkama a vydává u toho podivné zvuky. Dokáže se dlouho dívat na točící se větrák a hrozně ji to fascinuje. Všechno jsem lékařce povyprávěla a chtěla jsem, aby nás poslala někam k psychologovi. Její odpověď byla, že z toho vyroste. Ve školce jsem to vše řekla paní ředitelce a ta mi doporučila vyhledat odborníka a ještě ji do školky nedávat, i když už byla přijata. Tak nenastoupila a já jsem začala pátrat po nějakém psychologovi.

Nakonec jsem našla v dětské brněnské nemocnici, tak jsem nás tam objednala. V tu dobu se nám naskytla možnost stěhování do většího bytu. Měla jsem hrozný strach, že to pro ni bude obrovská změna a že ji nebude chtít přijmout. Spletla jsem se! Byla z nového většího bytu nadšená. Měla tam prostor na běhání, neboť ráda běhá ze strany na stranu v pokoji. Dokonce i její rituály, co měla ve starém bytě, už si do nového nevzala jako třeba otvírání lednice a vyhazování PET flašek. Po asi pěti sezeních u psychologa nám byla určena diagnóza Dětský autismus. Já už jsem to věděla dávno, že je jiná a jen se mi to potvrdilo. Pan doktor mi řekl, že jsem zůstala docela v klidu. No a co jsem měla dělat? Já už jsem s tím byla vlastně smířená a jen jsem cítila úlevu. Protože už přesně vím, co mojí holčičce je.

Splněné dětské přání

Postupem času se začala rozmlouvat. Ve 4 letech začala dávat dohromady slova a krátké věty. Všechno se naučila tím, jak na ni já mluvím. Takže říká třeba: „Neceš pití, musíme to udělat, ty neceš?!“, ale jsem šťastná, že aspoň mluví a domluvíme se spolu. Ted když jí rozumím, tak je i méně afektu. Má velice ráda čísla. Když jdeme venku, tak tam, kde je číslo, se pozastaví a je fascinována. Nejhorší bylo, když jednu dobu chtěla, abych ji u každého auta četla čísla na značkách, ale nyní už to naštěstí nevyžaduje. Čísla umí i anglicky. Písmenka se taky naučila hrozně rychle. Zatím je ale neumí používat.

Nedávno ji zaujaly hodiny a tak se je naučila. Začali jsme dělat režim podle času. Hodně si to hlídala, a když třeba měla dojít „teta“ z rané péče, tak si kontrolovala hodiny. Jenže když měl někdo zpoždění, tak z toho šla do afektu. I když se člověk snaží, tak to někdy zkrátka na přesný čas nevyjde. Jenže dítěti s autismem to nevysvětlíte. To trvalo asi půl roku a potom z ničeho nic se hodin začala bát. Nevím proč, ale myslím si, že se v čase zklamala, a proto už ty hodiny nechtěla vidět. Teď už jí vadí i tikání.

Nyní je předškolák a chodí do speciální školky pro autisty, kde je moc spokojená. Bohužel pořád vyžaduje nočník a ze záchodů má strach. Všude kam jezdíme, bereme sebou nočník. I ve školce má svůj nočníček. Ve školce jsou moc hodné paní učitelky, sundávají každé ráno kvůli ní hodiny, když dojde do školky.

Stalo se mi, že jsem s ní jela na hlavní nádraží v Brně a vůbec jsem si neuvědomila, že tam jsou hodiny. Padla najednou na zem a hrozně se vztekala a plakala. Snažila jsem se jí zvednout ze země a nějakým způsobem uklidnit. V ten okamžik šla kolem mladá paní a řekla: „To snad ani není děcko ale zvíře“. Moje reakce byla neadekvátní, tak jako ta její. Je to prostě moje holčička a nikdo ji nebude takhle urážet. Ono v té situaci máte v sobě tolik adrenalinu a ještě když vás někdo naštve, tak to prostě musí ven. Pro rodiče dětí s autismem je to už tak psychicky náročné a ještě když vám někdo začne říkat, jak je dítě nevychované a ať s ním raději ani nechodíte ven, tak vás to pak položí. Já jsem se s tím v sobě hodně prala. Když se to stalo úplně poprvé, tak ještě neměla určenou diagnózu. Nějaká paní se do mě v obchodě pustila a začala mě poučovat. Já už jsem pak nechtěla s dcerou nikam chodit. Trvalo mi to hodně dlouho si zvyknout na reakce okolí.

Loňské Vánoce u nás probíhaly celkem v klidu. Pomohla mě ozdobit stromeček a moc se jí líbil. Svátky byly určitě lepší než ty předloňské, neboť to ji nic nezajímalo dokonce ani dárky. Večeře proběhla v pohodě a pak už jsme šli honem ke stromečku. Jenže Vanesska má v pokoji starší lustr, který je na šest žárovek. Je zvyklá, že dvě žárovky nesvítí a čtyři svítí. Když jsem rozsvítila světlo na rozbalování dárečků, tak si hned všimla, že svítí jen tři žárovky. Takže dárečky nic a musíme se to napřed opravit. Vylezla jsem na žebřík, opravila světlo a nakonec se mohly konečně rozbalit i dárky.

Vanesska má ráda hvězdičky a srdíčka takže se jí dáreček od vaší organizace Splněné dětské přání moc líbil. Je to holčička, která se velice ráda parádí, tak kabelku a tašku určitě využije, ať už do školky nebo na procházku. Moc vám z celého srdce děkujeme, maminka Kateřina a Vanesska.

Speciální poděkování patří:
- mamince Kateřině Kopřivové za rozhovor

Tento článek připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST pomáhá plnit sny se Splněným dětským přáním“. Dárek pro rodinu byl financován díky grantu „Spolu do života“, který nám poskytl Nadační fond Avast.

Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla
Vanesska je aut...
Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla Vanesska je autistka, která nemá ráda žádné hodiny, ale zbožňuje všechna čísla

Aktuální kolo