handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Vánoční přání: Autistka Natálka byla od dětství jiná a panenky jí nezajímaly
- Podrobnosti
- Datum vydání: 7. 3. 2018 13:49
- Autor článku: Martina
Blížíme se do finále. Máme pro vás připravený poslední rozhovor z naší speciální akce Vánoční přání. Maminka Sylva nám bude vyprávět svůj životní příběh, který rozhodně nikoho nenechá chladným. Těžko by ji někdy napadlo, že po porodu bude prožívat něco, co možná do té doby znala jenom z filmu. Narodilo se jí totiž zcela originální dítě, což jí bylo dáno osudem a ona díky tomu došla k vnitřnímu smíření.
Sylvo, Natálka se narodila jako vaše první miminko?
Dcera přišla na svět jako úplně zdravá holčička. Jako batole byla veselá, hravá a celkový vývoj byl zcela v pořádku. Motorika a učení, vše probíhalo jako u normálně zdravého dítěte.
Jak probíhal porod? Byla Natálka po narození zdravá?
Porod byl hodně dlouhý a trval 30 hodin, byl ale přirozený a bez komplikací. Zdravotní stav miminka byl výborný. Nic nenasvědčovalo tomu, že by něco nebylo v pořádku. Až do jejích zhruba tří let, kdy přišlo očkování vakcínou MMR a Natálka hned ten den po očkování dostala vysoké 41 stupňové horečky. Mlátila hlavičkou o zem, zornice měla černé, ani modré oči nebyly vidět. Vůbec na mě nereagovala, jen řvala a mlátila sebou po zemi. Přijela rychlá záchranná služba a paní doktorka řekla, že je to normální reakce a píchla jí nějakou injekci. Dcera se po ní zklidnila a usnula. V dalších dnech, ale už byla úplně jiná. Jinak reagovala na podněty, často měla záchvaty, kdy šíleně ječela a pištěla. Hračky, třeba autíčka, rovnala do řádků. Byla celkově rozrušená, méně komunikovala. S vrstevníky si nerada hrála, byla terčem posměchu a nechtěla chodit do školky.
Z jakého důvodu se jí děti ve školce smály?
Už tehdy byla jiná, spíše působila jako kluk. Nehrála si jako holčičky a ani tak nevypadala. Panenky jí nezajímaly a velice se jich bála. Měla strach z jejich očí a neměla ráda hlučné hračky. Šatičky ani sukně nikdy nosit nechtěla. Od jejích zhruba 4 let, kdy už byla hodně rozumově nad vrstevníky, tak mi řekla, že růžová je pro mě, tu že ona nosit nebude ani žádné sukýnky a sponky. Pouze autíčka, plyšáky milovala a miluje pejsky a ostatní zvířata. Žádné věci, co jsou pro holčičky normální. Ale co je v dnešní době vlastně normální?
V jakém věku byl dceři diagnostikován Aspergerův syndrom?
Bohužel jsem se dočkala skutečné diagnózy až, když bylo dceři devět let. Do té doby probíhaly návštěvy u psychologů, až jedna z nich určila, že se jedná o porozvodový syndrom, ale nevím, kdy o něm někdy něco slyšel. Rozváděla jsem se, když jí bylo dva a půl roku, což bylo pro psycholožku určující.
Znala jste vůbec v té době Autismus, a kdo vám nejvíce pomohl?
Neznala jsem vůbec tuto nemoc jen z filmu Rain Man asi jako každý druhý, ale to není vyloženě Natálky diagnóza. Postupem času mě různé věci a situace začaly postupně zapadat do sebe. S jasným názorem jsem už jela k paní psycholožce a řekla jsem jí ho. Udělala testy a konečně byla diagnóza jasná - Aspergerův syndrom, ADHD a noční můry. V prvním okamžiku jsem byla úplně na dně, ale potom jsem si oddychla a byla ráda, že konečně znám důvod, proč je moje dcera taková. A kdo mně nejvíc pomohl? Já sama sobě i dceři, potom rodina a přítel.
Kdy vám přišel do života nový přítel?
Přítel se s námi seznámil, když bylo Naty 4,5 roku, zamilovala si ho a od 5 let mu říká tati. S biologickým otcem se nestýká a nemá k němu citový vztah. Nejsme v žádném kontaktu ani dnes a jsme za to všichni rádi. Po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo otěhotnět a donosit druhé dítě. Jmenuje se Honzík a v lednu mu byly čtyři roky. Je zcela zdravý. Vyšetření na PAS jsme prošli a není tam náznaku, že by jej měl. Očkování jsem pozastavila a nechala jsem ho naočkovat až v jeho třech letech po důkladném vyšetření jeho zdravotního stavu a nelituji toho, nic mu neuteklo a doporučovala bych to všem maminkám.
Natálka rostla, jak se projevoval autismus v jejím případě? Ubližovala si nebo byla zlá? Dokázala jste s ní najít společnou řeč?
Byla to vysoká holčina, samá ruka, samá noha, jak se říká. Bohužel její záchvaty byly časté, ale nebyla zlá, ani agresivní. Byla spíše sama ze sebe zmatená, protože nikdo nevěděl, co se děje a proč vznikají ty záchvaty, ječení, třesy a mávání rukama. Komunikace mezi námi je velice dobrá a nejvíce si povídá se mnou a svěřuje se. S bráškou má vztah jako na houpačce, vše se odvíjí od jejího stavu, má zkrátka dobré i špatné dny. Každý den je u nás jiný.
Chodila dcera do normální školy a podařilo se jí zařadit mezi spolužáky?
Od první třídy navštěvovala klasickou základní školu. Do té doby než byla diagnóza určená na papíře, neměla asistentku pedagoga. Bojovala, jak se dalo a bojuje stále. Mezi spolužáky se jí nikdy nepodařilo zapadnout ani získat kamarády. Je to tak i dnes, kdy už chodí do 7. třídy a má přidělenou asistentku. Mě jako matce je to líto, ale nejde poručit druhým dětem, aby se s ní kamarádily.
Aspergerův syndrom však není tím jediným, s čím se maminka a její Natálka musely vyrovnat. Jejich životní příběh má zcela nečekané pokračování. Pokračování si můžete přečíst na našich webových stránkách již v pátek 9. března.
Speciální poděkování patří:
- mamince Sylvě Bazalkové za rozhovor
Vánoční přání 2017 připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST pomáhá plnit sny se Splněným dětským přáním“. Ten je finančně zaštítěn grantem „Spolu do života“, který poskytl Nadační fond Avast.
