Martin Pošta, patron akce prozradil: Těším se na výraz ve tváři Teddýska

Podrobnosti

Datum vydání: 13. 9. 2015 9:20

Zpěvák, herec a také kouč, to jsou všechno profese, kterým se Martin Pošta věnuje. Nyní bude mít ještě jednu důležitou roli, stane se patronem akce Vzhůru do oblak, kterou pořádá organizace Splněné dětské přání pro vážně nemocného Teddýska. Osmiletý chlapeček nemá dle prognóz lékařů velkou šanci na uzdravení, a tak si rodina užívá každou společnou chvilku naplno jako by byla poslední. Co Martina motivovalo k tomu, aby ji podpořil a podílel se na přípravě jedinečného zážitku, který ji čeká?

Stal ses patronem 6. kola nazvaného „Vzhůru do oblak“, proč si přijal tuto nabídku?
V současné době je má druhá profese, kromě muzikálového zpěváka a herce, taky kouč osobního a firemního rozvoje. Splněné dětské přání jsem poznal přes mou klientku, spoluzakladatelku této organizace, Kristýnku Šmejkalovou, se kterou jsme se domluvili na koučovací sérii, právě proto, aby se tato organizace mohla efektivně rozvíjet. Koučovací sérii jsme uskutečnili ve formě sponzorského daru. Ovšem již v době koučování jsme se s Kristýnkou domluvili, že bych v budoucnu mohl být jedním z patronů.

Jak se těšíš na let balonem? Už si někdy v minulosti letěl, nebo to bude i pro tebe nový zážitek?
Několik let jsem žil na Berounsku a velmi často jsem, v období září až listopadu, vídal, jak nad Brdskou vrchovinou, létají balony. Říkal jsem si, že bych se také někdy rád proletěl. Na ty balony je opravdu nádherný pohled, co teprve pohled z něj. Ano na let balonem se těším velmi.

Toto splněné dětské přání bude věnované vážně nemocnému 8letému Teddýskovi. Máš nějaké zkušenosti s rakovinou, ať už se jedná přímo o tebe, tvou rodinu nebo přátele?
Tohle je velmi citlivé téma, ovšem je velmi důležité o něm mluvit. Není možné před tímto tématem utéct, nebo schovat hlavu do písku. Musím zaklepat na dřevo, že tato nemoc se mé rodině i mým blízkým vyhýbá. V naší rodině se objevily jiné smrtelné nemoci, jako infarkt a mrtvice. Každá nemoc je smutná věc, zvlášť když jde o děti. Proto je, si myslím, velmi důležité, abychom se i v nemoci uměli bavit, nebo zabavit, jinak řečeno – žili. I to je jeden z důvodů, proč jsem přijal nabídku stát se patronem.

Máš od této akce nějaké očekávání? Co si myslíš, že to tobě osobně přinese?
Už nějaký čas se vyvaruji očekávání. Očekávání přináší zklamání. Snažím se žít v přítomnosti. Samozřejmě, že to nejde vždycky. Ale co mě to přinese, vám odpovím, až mi to něco přinese. Nevím, jaké budu mít pocity, ani jaké budou reakce. To všechno teprve bude. V každém případě se těším na Teddýska i jeho rodinu.

Před pár týdny jsi ty sám musel řešit hodně vážné zdravotní komplikace, kdy ses de facto ocitl v přímém ohrožení na životě. Co ti tato zkušenost přinesla? Změnilo se pak něco zásadního například v tvém životním stylu?
Ano postihl mně slabý infarkt. Jak už jsem říkal, toto onemocnění máme v rodě. Můj bratr na něj umřel v 50 letech a mně je letos 49 let. Tato zkušenost mi přinesla to, abych si uvědomil hodnotu života a také si uvědomil, že je opravdu velmi důležité svůj život žít i v případě, že existuje onemocnění. Mám určitá omezení, ale to mi nebrání, abych svůj život žil každý den naplno. Dokonce je to naopak. To uvědomění, že život má i konec, je výborné proto, abych si vychutnal každý den, právě teď a tady.

Víme o tobě, že se snažíš podporovat dobročinné aktivity, prozraď nám, snažil ses k této aktivitě přivést i svou vlastní dceru, nebo si myslíš, že je to něco, k čemu musí každý dospět sám?
Myslím si jedno, že každý z nás vyznáváme nějaké určité hodnoty, ať už si je uvědomujeme, nebo ne. Já jsem ve svých bujarých letech vyznával hodnoty bohémského života a tak jsem nemohl žít zodpovědný život a už vůbec ne někoho podporovat. Dnes to dělám, protože jsem svůj život přehodnotil. Jsem přesvědčený o tom, že hodnoty každého z nás se mění a tím se mění i člověk. Má dcera Žanetka jde v současné době do druhého ročníku na gymnáziu. Už od 9. Třídy základní školy má jasno, že chce být psycholožkou. To napovídá, že i ona má v sobě ambice a touhu pomáhat a podporovat druhé. Na jaké úrovni to bude, se teprve ukáže. Nemyslím si, že bych své děti k něčemu vedl. Sami si nacházejí, co je pro ně důležité a co by rády dělaly.

Jaké je tvé největší osobní přání?
Mé největší osobní přání je, aby se všichni lidé, kteří se pohybují kolem mě, cítili opravdu skvěle, aby prožívali své životy v radosti. Co proto mohu udělat? Jedině to, že i já se budu cítit skvěle a prožívat každý den v radosti. Totiž, když to uděláme každý z nás, tak se přestaneme bát. Přestaneme se bát nemocí, nebo přežití. Přestaneme se situacemi bojovat a začneme je přijímat.

Co si myslíš, že v současné době nejvíc chybí dnešním rodičům?
To je výborná otázka, protože je v ní skryto, že své děti vychováváme v určitých systémech. Ptáš se: Co chybí dnešním rodičům? Já se zeptám: Co chybělo včerejším rodičům? A co bude chybět zítřejším rodičům? Bude to vždy to samé a je to Láska. Jak už jsem říkal, své děti vychováváme v systémech. Systém je něco jako manuál, který dobře známe. Vychováváme tedy své děti stejně, nebo podobně, jako nás vychovávali naši rodiče, nebo jak to vidíme u druhých, nebo si koupíme knihy. Potřebujeme se něčeho držet.

Jenže tím nejzákladnějším systémem, ve kterém žijeme, je Láska a Strach. Narodí se nám miminko a my samou láskou, v momentě, kdy jej poprvé uvidíme, máme o něj strach. Kde je strach, není láska a naopak. Své děti tedy vychováváme tak, že jim zakazujeme, přikazujeme, obviňujeme, trestáme, apod. Své děti vychováváme tak, že láska není láskou, ale strachem.

Čemu se nyní věnuješ a jaká je tvá největší záliba?
Právě teď zkoušíme obnovenou premiéru muzikálu Carmen, jinak hraji i v dalších muzikálech Drakula, Tři mušketýři a Tajemství. Mou velkou vášní je však koučink. Koučuji ředitele a manažery ve firmách, ale i obyčejné lidi, kteří hledají sami sebe, tomu říkám životní koučink.

Jsem spoluautorem knihy, která vyjde letos na podzim s názvem Životní impulsy (Fuck The System). Jde o skutečný životní příběh autorky, na kterém je velmi emotivně ukázáno, že žijeme v nejrůznějších systémech například výchovy, vzdělání, partnerství, peněz, politickém, náboženském, a dalších. V knize je velmi krásně a poutavě ukázáno, jak si myslíme, že naše výchova je ta nejlepší a pro naše děti nejúčinnější. Jak si myslíme, že dokážeme milovat a taky to umíme dát dostatečně najevo. Jak si myslíme, že nejdůležitější při vzdělávání je papír (maturitní vysvědčení, vysokoškolský diplom, apod.). Nakonec, jak si myslíme, že za chyby nás stihne trest. Jenže ono to může být i jinak, úplně naopak. A pak výchova není výchovou, láska není láskou, vzdělání není vzděláním a strach není strachem.


Při jaké příležitosti si poprvé poznal organizaci Splněné dětské přání a čím tě nejvíce zaujala?
Mám pocit, že jsem byl téměř u zrodu neziskové organizace. Když jsme se setkali, tak v té době její zakladatelky vytvářely webové stránky, vytvářely strategie jak získat sponzory a peníze pro chod, apod. Byl jsem u těchto začátků jako kouč. Ovšem již v té době měly své úspěchy. Zúčastnil jsem se jednoho z kol, kde byl patronem Martin Dejdar. Toto kolo se odehrálo v rámci představení Cirkus Cirkus Classic, holčička Gábinka, která je kvůli dětské mozkové obrně odkázaná na invalidní vozík, vystupovala před diváky s lachtanem Teddym, vypadala jako skutečná cvičitelka. Bylo velmi emotivní vidět, jak se dobře baví a užívá si to naplno.

Organizace Splněné dětské přání a její členové, Martina a Kristýna Šmejkalovy, mají můj obrovský obdiv. Věnují spoustu energie a času, aby všem ukázaly, že žít radostný život se dá vždy, když si prožíváme a užíváme to, co se odehrává právě teď. Nemoc je velmi nepříjemná v tom, že si říkáme: Co bude? A v tu chvíli není možné, žít přítomnost v radosti. Ovšem pokud vzletíme balonem, nebude čas myslet na to, co bylo a co bude, budeme si prožívat to, co je právě teď. A na to se těším. Těším se na výraz ve tváři Teddýska, který 100% zapomene na to, že onemocněl i na to co bude.

Pokud nás také chcete podpořit v našem úsilí a přidat ruku k dílu, můžete nám pomoc dobrovolným finančním příspěvkem, který půjde na toto konkrétní přání pro vážně nemocného Teddýska. Naše číslo účtu je 5070227/0100, který je vedený u Komerční banky. Prosím uvádějte variabilní symbol 5070227. Děkujeme za vaši milou podporu.