handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Terezka přišla na svět po 24 hodinách se zkroucenou nožičkou a postižená
- Podrobnosti
- Datum vydání: 19. 5. 2015 12:21
- Autor článku: Martina
Dnes si můžete přečíst příběh, který poslala maminka Jana. Bude nám vyprávět o těžkém porodu a miminku, které se narodilo bohužel evidentně chybou lékařů postižené. Smutný osud však celou rodinu nerozdělil, ale naopak ji ještě více stmelil.
Terezka se narodila z druhého těhotenství, neboť první nám bohužel nevyšlo. Vše probíhalo v pořádku, neměla jsem vůbec žádné potíže. Když se blížil termín, tak se miminku na svět moc nechtělo, a proto mě lékař poslal do nemocnice. Původně to vypadalo, že do 24 hodin porodím, ale nic se nedělo a já tam ležela další 3 dny v bolestech. Potom konečně začali lékaři náročný porod vyvolávat. Nakonec jsem po těžkých problémech porodila, ale dcera měla zkroucenou nožičku a museli ji křísit. Po čase jsem se dozvěděla od sestřičky, že plodová voda byla zkažená a zelená. Kdyby bývali doktoři provedli porod okamžitě, třeba císařem, mohlo být všechno v pořádku, ale kdo ví…
Potom následoval velký kolotoč vyšetření, aby se zjistilo, proč se tak narodila a v čem je problém. Na ortopedii jsme strávili rok a půl, nosili sádry na nožkách, posléze ortézy, ale noha se pořád kroutila. Dětskou lékařku konečně napadlo poslat nás na neurologii. Ve dvou letech nám v Motole po 14 denní hospitalizaci konečně sdělili diagnózu – dětská mozková obrna. Začali jsme cvičit Vojtovu metodu, jezdit do lázní a já čekala druhé miminko. Narodila se holčička Sárinka, zcela zdravá, které je nyní osm let.
Terezka nastoupila do školky, kde poznala spoustu nových kamarádů. Moc se jí tam líbilo a díky tomu začala i více komunikovat. Náhle a nečekaně dostala ve čtyřech letech svůj první těžký epileptický záchvat, který skončil až úplným bezvědomím. Stalo se to v cukrárně, ten den jsme byli na procházce. Byla převezená do Motola na ARO a na dalších 14 dnů na JIP. Potom nám lékaři nasadili epileptickou léčbu. V té době jsme začali vnímat život s postiženým dítětem.
V pěti letech prodělala operaci achilovek. Po sundání sádry lékaři zjistili, že dceři hnije noha pod sádrou. Následovala měsíční hospitalizace v nemocnici. Vše se nakonec zahojilo a jeli jsme do lázní.
V šesti letech nastoupila do speciální logopedické základní školy. Je tam velice spokojená. Jsou tam hodné paní učitelky a hodné děti. Nyní chodí do třetí třídy. Skvěle prospívá, naučila se trošku počítat, číst neumí, ale třeba se to jednou také naučí.
V současné době nás čeká operace kyčlí, na kterou čekáme již dva roky. Dceři je nyní deset let, pohybuje se na vozíku, na berličkách ujde pár krůčků. Z její sestry Sárinky vyrostla osmiletá holčina se sociálním cítěním. Velice mě s dcerou pomáhá a jsme moc rádi, že ji máme.
Terezka je naše zlatíčko, velice jí milujeme a věříme tomu, že se její zdravotní stav bude postupně aspoň pomalu zlepšovat. Jsme pokorná a stmelená rodina. Naše děti potřebují hlavně spokojený domov, pohodu a jistotu, že se mají kam vracet.
Proč vás zaujala nezisková organizace Splněné dětské přání, co se vám nejvíc na tomto projektu líbí?
Jsem ráda, že si někdo další může přečíst můj příběh, že se o to můžu podělit. Děkujeme za dárek, ze kterého měla dcera velkou radost.
Nezisková organizace Splněné dětské přání vyrobila pro Terezku polštářek s pejskem a ve spolupráci s Rodinou21 (www.rodina21.cz) jsme ji darovali.
Speciální poděkování:
- mamince Janě Chvojkové za rozhovor,
- finančnímu dárci Rodina21 za podporu Splněného dětského přání a darování tašky se srdíčkem.
Veškerou odpovědnost za pravdivost uvedených informací v tomto rozhovoru má dotazovaný - zákonný zástupce dítěte, který nám poskytl souhlas se zveřejněním. Splněné dětské přání je zprostředkovatelem těchto údajů.
Foto: Dodali rodiče dítěte
