VZPOMÍNKY: Nevinný pád odhalil u malého Teddíka rakovinu

Podrobnosti

Datum vydání: 9. 6. 2015 12:00

Autor článku: Martina

Kdybych byla princezna Arabela, zatočila bych prstýnkem a přála si, aby byl chlapeček Teddýsek zdravý. Bohužel takovou moc nemám a tak nezbývá než doufat a z celého srdce si přát, aby svůj boj jednou vyhrál. Rodina Frejlichových může pro všechny sloužit jako velká inspirace k tomu, že láska dává víru zdravým i nemocným. Rakovina nemá šanci vyhrát, protože jejich pouto je silnější. Zavzpomínejte na příběh, který jsme na našem původním webu vydali 29. prosince 2012.

Teddýskovi je pět let. Celou dobu byl zdráv až na pár běžných onemocnění. Letos na jaře však rodiče objevili, že se mu na zadečku objevila boule. Ptali se ho tedy, zda někde upadnul a neuhodil se. A skutečně! Spadl ve školce a přisedl si při tom i nožičku. Podle jeho odpovědi usoudili, že se jedná pouze o otok po nárazu a časem boule zmizí. Po delší době se však ukázalo, že tomu tak nebude a to jim začalo být divné. Vydali se k paní doktorce, která je poslala na vyšetření do nemocnice, a tam to všechno začalo…

Paní Jano, povíte nám, jak dopadlo první vyšetření v nemocnici?
Z Třebíče jel manžel se synem do nemocnice v Brně na vyšetření. Tam jsme se dozvěděli, že se jedná o zhoubný nádor měkkých tkání na zadečku a v tříselných uzlinách. Od jednoho doktora, který je odborník na onkologii jsme se dozvěděli, že kdyby spadl třeba o týden později, nemuselo to takto být. Byl zrovna nějaký oslabený, do toho ten pád a prý si tím vytáhl černého Petra.

Jak často jezdíte na chemoterapie ?
Syn s manželem dojíždí od června letošního roku na léčení a to jednou za tři týdny. Má za sebou již operaci zbytku nádoru ze svalu, ale jeho imunita je hodně oslabená. Teď se ještě dojíždělo každý měsíc na radioterapii – ozařování. Ještě stále nejsme u „CÍLE“, i když se k němu snad pomalu blížíme.

Průběh v nemocnici je vždy stejný?
Napřed musíme na okologickou ambulanci, kde mu vezmou krev, a podle celkového zdravotního stavu se rozhodne, zda je v tu dobu chemoterapie možná, či není. Pokud je vše v pořádku, tak nás hospitalizují na onkologickém oddělení, kde jsme při hladkém průběhu asi tak 3 dny. Napřed mu kape hydratace, pak samotná chemoterapie s lékem na ledviny, aby vše zvládly. Druhý den ve stejnou dobu opět chemoterapie a pak zase hydratace s lékem na ledviny. Během těch tří dnů dostává také lék proti zvracení, měříme teploty, měří mu tlak a hlídají mu činnost srdce.

Máte nějakou představu o tom, jak dlouho jeho léčení bude ještě trvat?
Ano, ještě určitě v lednu nás čeká 9. blok chemoterapie a pak se uvidí podle přešetření. Když to bude probíhat, jak má, tak ještě potom pár měsíců udržovací léčba - ambulantní chemoterapie. Vždy když přijedeme na ambulanci, pokud to bude možné podle stavu Teddýska, píchnou mu injekci a můžeme jet domů. Když bude vše v pořádku. To bude asi také jednou za 3 týdny.

Může mít váš syn po těchto terapiích nějaké následky do budoucna?
Jelikož měl nádory ve svalu na zadečku, v uzlinách a trochu svalu mu při operaci zbytku nádoru odebrali, a také kvůli měsíčnímu každodennímu ozařování (kromě víkendů), může mít problémy s chůzí, otoky a bolesti. Můžou se dokonce objevit i další nádory. S největší pravděpodobností nebude moc mít děti a bohužel se kdykoliv může nádor objevit znovu.

Nemoc změnila život nejen vám všem, ale také jste určitě museli hodně věcí ve svém životě přizpůsobit situaci. Co bylo pro vás to nejtěžší?
Nedá se říct, co bylo nejtěžší, bylo toho najednou moc. Ze dne na den se vám najednou všechno změní a vy děláte všechno pro uzdravení svého dítka. Přijde nám to zcela normální, protože oba své děti milujeme a nikdy bychom je neopustili.

Máte také dceru Emmu, které budou v březnu tři roky. Máte i o ni strach, aby ji nepotkalo něco podobného?
No to víte, že se s manželem kolikrát i nyní hodně bojíme, aby něco podobného nepotkalo i jí, ale snažíme se na to raději vůbec nemyslet. Stejně by to bylo úplně zbytečné a nechceme to na sebe ani přivolávat. Snažíme se žít teď a tady!

Poslala jste nám krásné fotky, které jste sama pořídila. Byla pro vás jejich tvorba relaxací a únikem od běžného trápení?
Děkuji za pochvalu. Je to pro mě způsob odreagování, ale stále jsou i při tom mé myšlenky s manželem a synem, kteří jsou třeba zrovna na chemoterapii či na kontrole. Každopádně mě fotografování a úprava fotek baví už pár let, moc ráda dokumentuji přírodu a lidi mýma očima - tak jak je vidím jenom já.

A nyní také pár otázek pro tatínka. Jak změnila nemoc syna váš život?
Od zjištění synovi diagnózy se zajímáme a zaměřujeme na zdravější výživu. Nejvíce se však snažíme víc než dříve užívat si všichni společně každý okamžik. Rodinná pohoda je pro nás v současné době to nejdůležitější.

Jezdíte na chemoterapie se synem hlavně vy, jak to psychicky zvládáte? Určitě to pro vás jako otce musí být moc těžké.
Beru to tak, že ta nemoc tu teď prostě je, což my už neovlivníme. Musíme tedy bojovat. Žene mě vlastně určitá setrvačnost - možná i díky ostatním nemocným dětem, které se v nemocnici také léčí. Jejich rodiče to také musí zvládat a to nám dává sílu.

Jak se chová personál v nemocnici k Teddýskovi?
Většinou jsou k synovi i ke mně milí, i když jsou samozřejmě i momenty, kdy mě organizace či konkrétní lidé svým chováním hodně naštvou.

Zeptáme se také přímo Teddýska. Jak se v současné době cítíš, dají se vůbec chemoterapie přetrpět bez bolestí, nebo ti po tom bývá hodně špatně?
V současné době se cítím celkem dobře. Hlavně po chemoterapiích už mi nebývá tolik zle jako dřív. To mělo daleko horší průběh. V nemocnici je vždy hodně dětí, které jsou nemocné jako já, tak nám to tam rychle utíká.

Jaké to pro tebe nyní je, když nemůžeš v současné době mít život jako ostatní zdravé děti?
Mrzí mě to, že nemůžu chodit do školky, jako jsem chodil dřív. Nesmím ani s maminkou, Emičkou a taťkou do obchodu na nákup. Nesmím mezi ostatní děti, neboť mám oslabenou imunitu a každé nachlazení je pro mě zlé. Až se uzdravím, tak si to vše vynahradíme!

Když nemůžeš chodit do školky, co doma není to nuda?
Doma se nenudíme! Hrajeme si, kreslíme a vyrábíme, což mě moc baví. Chodíme všichni také na procházky. Koukáme se na pohádky, čteme a prohlížíme si knížky. Mamka s taťkou mě nyní učí poznávat písmenka. Už jich hodně umím a dokážu je i napsat.



Kdybys chytil zlatou rybku a mohl mít tři přání – jak by zněly?
Já bych měl jenom jedno přání, abychom byli všichni zdraví,“ odpoví a potom se podívá na svou rodinu, která sedí kolem a řekne: „Miluji tě, maminko, tatínku a Emmičko.

Zeptám se ještě malé sestřičky - máš svého brášku ráda?
Její upřímná a zcela spontánní odpověď zní: „Tadeáška miluju! I mamku a taťku!“

Projekt Splněné dětské přání daroval Teddýskovi panáčka Mazlíka a Emma dostala panenku Rozárku. A jak zapůsobil na jejich rodiče?
Projekt Splněné dětské přání se nám moc líbí. Je to milé a bezva, že takoví lidé, jako jste vy, jsou. Že děláte radost nejen nemocným dětem, ale i jejich rodičům. Teddýsek měl sebou panáčka pro štěstí i na posledním léčení. Moc děkujeme a přejeme, ať přinášíte i dál úsměv do tváří nejen dětí, ale i jejich rodičů.

Teddýsek prodělal těsně před svátky chemoterapii. Naštěstí vše dobře dopadlo a mohl jít na Vánoce domů. V nemocnici měli pro děti připravený stromeček a každý měl pod ním nějaký dárek. Teddy dostal autíčko na ovládání, kufřík, který dal Emmičce a stavebnici, ze které se sestaví buď lodička, nebo vrtulník.

Splněné dětské přání přeje rodičům, aby v příštím roce jejich syn vyhrál svůj boj a měl možnost zařadit se zase do normálního života. Rakovina zde rodinu nerozdělila, ale naopak ještě více upevnila jejich vazby. Ať je jim tato zkušenost pevným poutem na celý život.

Speciální poděkování:

• Celé rodině a především mamince Janě Frejlichové za rozhovor
• Korálkům Leontýnka za sponzorský dar
• Za koupi panenky a panáčka paní Milušce a firmě Dobrotky od Loďky

Veškerou odpovědnost za pravdivost uvedených informací v tomto rozhovoru má dotazovaný - zákonný zástupce dítěte, který nám poskytl souhlas se zveřejněním. Splněné dětské přání je zprostředkovatelem těchto údajů.

Pokud také chcete potěšit některou z našich ručně vyráběných panenek postiženého chlapečka nebo holčičku, napište nám na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a ve vydaném článku se pak vždy dozvíte, kam vámi sponzorovaná panenka doputovala a komu udělala radost.