VZPOMÍNKY: Očkování, pomoc nebo noční můra? Lucinka o tom ví své

Podrobnosti

Datum vydání: 4. 5. 2015 19:00

Autor článku: Martina

Zavzpomínejte dnes s námi na příběh malé Lucky, se kterým jste se mohli na našem starém portále seznámit již 7. listopadu 2012. Dětský úsměv patří mezi ty nejkrásnější. Děti jsou naším hlavním smyslem života. Umí být zcela upřímné a mají čistou duši. Organizátoři projektu Splněné dětské přání mají jednu velkou touhu, aby panenka Justýnka, kterou jsme vyrobili, přinesla rodině štěstí a dcera Lucinka mohla jednoho dne říci svým rodičům obyčejnou větu - děkuji maminko a tatínku!

Lucinka se narodila jako úplně zdravá holčička, která doplatila na dětské očkování. Čas bohužel nejde vrátit zpátky, a tak jejím rodičům nezbylo nic jiného, než se s celou těžkou situací vyrovnat. Její sestřička Markétka pomáhala vybírat panenku a nakonec zvolila barevnou Justýnku. Smutný příběh o tom, jak se to stalo, nám bude vyprávět její maminka.

Jmenuji se Radka Vacková, je mi 32 let a s manželem Jiřím, který je o rok starší, máme dvě krásné dcery. Markétku, té je 7 let, a čtyřletou Lucinku. Markétka letos začala chodit do 2. třídy na základní školu a Lucinka od září navštěvuje speciální školu v Jindřichově Hradci. Bydlíme v malé vesničce, kde jsme si postavili rodinný domek, který až splatíme, tak bude jen a jen náš.

Prozraďte nám více o mladší dceři, Lucinka se narodila jako zcela zdravá holčička?
Ano, bohužel ano. Porod byl bez komplikací, v termínu a Lucinka měla ideální míru i váhu.

Kdy došlo k tomu, že se u ní objevily první zdravotní problémy? Kolik jí bylo let?
Bylo to 8. října 2008, kdy jí byly přesně 2 měsíce a 8 dnů. Na ten den nikdy naše rodina nezapomene!

Jak jste se dozvěděla, že vzniklé komplikace jsou následkem po očkování?
Zhruba 2 dny po očkování přestala broukat a sledovat nás očičkama. Tak jsem s ní jela na neurologii, kde začalo kolečko vyšetřování, které trvalo dlouhé dva roky. Nakonec, když už lékaři vyzkoušeli vše možné i nemožné, tak mi dali za pravdu a potvrdili tu hroznou zprávu, že je postižená následkem očkování.

Dala byste ještě někdy po této zkušenosti své dítě očkovat?
To záleží na tom, o jakou by šlo vakcínu. Pokud by se očkovalo jednotlivě jako kdysi, tak asi ano, ale dnes je jen hexavakcína a tu už bych nikdy žádnému dítěti nedala! Ovšem až nám doroste Markétka do puberty, tak bych ji nechala očkovat proti rakovině děložního čípku. Toto podle mě má smysl, ostatní očkování ne.

Nyní jsou postižené holčičce čtyři roky. Existuje nějaká naděje, že bude ještě někdy chodit a mluvit?
Já moc doufám, že jednou třeba promluví. Letos jsme Lucince pořídili chodítko Miniwalk, do kterého ji dám, a ona chodí. A jestli je nějaká naděje? Určitě je, protože ta vždy umírá poslední.

Jak je na tom Lucinka v současné době po zdravotní stránce?
Já bych řekla, že kromě občasných epileptických záchvatů a rýmy je na tom vcelku dobře.

Její onemocnění bude trvalé, nebo má šanci na uzdravení?
Nevěřím tomu, že se úplně uzdraví. Tuto myšlenku už jsme dávno pustili k vodě, ale podle paní doktorky Evy Augustinové z Egypta má Lucka velikou šanci na zlepšení jejího stavu. Za paní doktorkou jsme byli již dvakrát. V roce 2010 jsme letěli s ležícím dítětem poprvé a zpáteční cestu byla Lucka tak pevná v zádech, že jsem ji i chvílemi mohla posadit na sedadlo v letadle. Určitě se u ní zlepšilo i vnímání. O rok později jsme letěli znovu a na Vánoce toho roku se nám Lucka sama posadila. Byl to pro nás ten nejkrásnější vánoční dárek. Letos na jaře se dcerka začala zvedat na kolenou a nyní už po kolenou téměř běhá. Za toto vše patří určitě obrovské díky paní doktorce Augustinové. Ta jediná nám dala šanci a Lucka dokázala, že na to opravdu má. Lékaři z Prahy nám dávali maximálně rok života.

Vyžaduje léčba holčičky velké finanční náklady?
Léčebný pobyt v Egyptě je opravdu hodně drahý, ale stojí to za to. O této paní doktorce jsme se dozvěděli z článku z novin od jedné paní z Tábora. S tou jsme se pak sešli a ona nám řekla víc. Má taky postiženou holčičku, která měla být jen ležící a dneska chodí, mluví a raduje se ze života jen díky paní doktorce.

Jezdíte s dcerou také do lázní, na nějaké jiné léčebné pobyty?
Jezdíme s ranou péčí na pobyty, kde se nám o dětičky starají hodné tety a my rodiče máme čas pořádně si popovídat a odreagovat se. Lucka je taky milovnice vody, tak jezdíme do bazénu do Jindřichova Hradce, kde je krásně teplá voda a my si to tam užíváme. Léčebný pobyt jsme podnikli zatím jen dvakrát do Egypta, ale já věřím, že se za paní doktorkou ještě někdy podíváme.

Hodně tatínků neumí přijmout vzniklou situaci. Je pro ně těžké vyrovnat se s tím, že mají postiženého potomka a nakonec své nemocné děti navždy opustí. Prošla si i vaše rodina krizí, nebo to naopak váš společný vztah ještě více upevnilo?
Náš tatínek to přijal tak, jak to je. Určitě je hrozné, když má někdo jen postižené dítko, ale my máme dvě holčičky a obě jsou úžasné. Každá svým způsobem. Krize určitě u nás taky byla. Hlavně ten první rok, kdy jsme žili tím, že se jednoho dne vzbudíme a Lucka tady nebude. To jsme brečeli téměř každý večer, kdo to zažil, tak mě určitě chápe. Museli jsme ten smutek v sobě ale potlačit, aby Markétka nic netušila. Zkoušeli jsme i léčitelku, i když na toto já ani manžel nevěříme, ale tak to prostě dělají všichni, komu doktoři vezmou veškeré naděje. Po nějaké době jsme se doslechli o paní doktorce z Egypta a začali jsme šetřit a plánovat tuto cestu. Byla to naše veliká naděje a Lucka je dnes taková, jaká je. Je to veliká bojovnice a naše šikulka.

Jaký vztah má Markétka k nemocné sestřičce? Bylo hodně těžké jí vše vysvětlit, aby to dobře pochopila?
Markétka je rozumná holka, která to chápe. Bere Lucku takovou, jaká je. Dokonce bych řekla, že si to užívá, protože má všechny hračky sama pro sebe a nemusí se ségrou dohadovat. I když někdy mě dostane tím, když si třeba píše Ježíškovi o nějaké dárky a nezapomene tam připsat, že si přeje, aby byla Lucka zdravá. Na to pak nemám co říct.

Rodiče nemůžou za to, že se jim narodí nemocné děti, ale státní podpora jim bohužel tuto těžkou životní situaci vůbec neulehčuje. Jaký máte názor na to, že jsou veškeré pomůcky tak drahé?
To je opravdu hrozné. Já jsem se dlouho bránila tomu, koupit tak drahý kočár a stále jsem doufala, že Lucka to zvládne v obyčejném. Ale bohužel ho neuseděla, tak jsme i my dali někomu pěkně vydělat.

Jaké největší přání má vaše rodina?
Hlavní a nejdůležitější je zdraví. A pokud bych mohla být ještě troufalá, pak bych si přála, aby jednou Lucka promluvila. Abych vlastně věděla, jak jí je a co by chtěla. Takhle poznám podle pláče, že je nespokojená a podle smíchu, že je šťastná. Podle hodin dostane najíst a podle mojí chuti dostane napít. Bylo by fajn vědět, co zrovna chce.


Lucinka má starší sestru Markétku, která pro ni z naší kolekce panenek k darování nemocným dětem vybrala Justýnku. Jak se naše panenka holčičkám líbila a kde má nyní své místo?
Justýnka nám visí v obýváku, kde má Lucinka svůj hrací koutek a na Justýnku může dosahovat. Popravdě ale větší radost z ní měla starší Markétka, která to dokáže říct slovy.

Co vás nejvíce zaujalo na našem projektu Splněné dětské přání?
Je moc hezké dělat někomu radost a já jsem strašně ráda, že jsme byli vybráni zrovna my. Je přece tolik dětiček, které potřebují pomoc. Vy jste vybrali zrovna nás, a proto děkujeme mnohokrát.

Speciální poděkování:
• Radce Vackové a celé rodině za rozhovor
• Korálkům Leontýnka za sponzorský dar
• Příznivcům projektu Splněné dětské přání za koupi panenky.

Veškerou odpovědnost za pravdivost uvedených informací v tomto rozhovoru má dotazovaný - zákonný zástupce dítěte, který nám poskytl souhlas se zveřejněním. Splněné dětské přání je zprostředkovatelem těchto údajů.

Foto: Dodali rodiče dítěte