Různorodost nás spojuje:
handicapovaní a zdraví, ruku v ruce

Zakladatelky organizace

Za rodinnou organizaci Splněné dětské přání stojí dvě majitelky a zakladatelky, maminka s dcera - Martina a Kristy Jana. V roce 2012 se dozvěděly o holčičce Vanessce, která měla zdravotní problémy s růstovým hormonem. Vyrůstala v krásném prostředí Máchova jezera, zbožňovala egyptskou kulturu a rovněž tematický muzikál Kleopatra. Moc si ho přála vidět, víc než cokoliv jiného. V té době však takový zážitek a cesta do Prahy pro rodinu představovali velkou finanční zátěž. A tak se zrodilo první dětské přání, které se nám podařilo splnit. 

Kristy Jana

Má na zodpovědnost řídit chod organizace, spravovat finance, připravuje rozpočty pro jednotlivé mise, řeší možnosti spolupráce s umělci, firmami, podnikateli i jednotlivci. Zároveň pečuje o dobrovolníky a parťáky, kteří jsou pro nás cennou oporou a pomáhají nám posouvat se kupředu. Příležitostně zajišťuji rovněž grafické práce v Canvě, natáčení videí a následnou postprodukci.

Co o sobě prozradila Kristy Jana?

Miluje komunikaci, ráda druhé inspiruje a dozvídá se více o jejich životě. Od svých 15 let se věnuje seberozvojovým technikám, mentoringu a zdravému životnímu stylu. Získané poznatky ráda předává ostatním, aby se i oni mohli dozvědět užitečné informace a vedli kvalitnější život. Věnuje se Human Designu, Vědomým rozhovorům, mentoringu, tvorbě Kombucha Mediciny, ve volném čase tančí, sportuje, sleduje zajímavé filmy, podcasty a čte knihy." 

Co mě motivovalo k založení Splněného dětského přání?

„Když maminka otěhotněla a s radostí očekávala můj příchod, oznámili jí lékaři šokující zprávu – s velmi vysokou pravděpodobností se narodím handicapovaná. Tenkrát máma učinila zásadní rozhodnutí, věřila svým instinktům a Bohu, že se narodím zdravá. Odvážně si manifestovala své přání a skutečně, vyšlo to! Někdo to může považovat za čiré bláznovství, někdo za chybné vyhodnocení lékařů, pro mě je podstatné, že mě tato skutečnost ovlinila a později mě motivovala k bližšímu zájmu o svět zdravotně znevýhodněných lidí. V mých očích se na ně dívám jako na sobě rovné, vnímám jací jsou a jaké jsou jejich možnosti nikoliv omezení. Baví mě, že je mohu obohatit svou přítomností, povzbudit je a motivovat k dalšímu rozvoji. Setkání s takovými dětmi a rodinami ve mně prohloubilo vděčnost za to, jaká jsem a za možnosti, které mám každý den k dispozici. Pro někoho je samozřejmostí, že má dvě ruce, vidí, slyší a může chodit. Já si uvědomuji, že všechno z toho je dar. Zároveň však vím, že pokud nějaký z těch darů nemáte, rozvinou se vám více jiné schopnosti, které můžete uplatnit. 

Kromě možnosti podporovat a rozvíjet druhé, je Splněné dětské přání také osobní výzvou. Zahrnuje to neustálé vstřebávání nových informací, nalézání nových cest, ladění spolupráce s ostatními lidmi, a to včetně mé mámy. Nic není samozřejmostí a jsem vděčná, že i když byly období nebo věci, kdy jsme se neshodly, dokázaly jsme vždy vše dotáhnout do úspěšného konce. V tom je naše síla. Nikoliv v dokonalém vztahu, ale v ochotě komunikovat, pomáhat si a táhnout za jeden provaz.

Martina

Má tvůrčího ducha, a proto rozběhla tvůrčí dílničku. Díky ní vznikají například panenky a polštářky darované zdravotně znevýhodněným dětem, nebo látkové tašky a kabelky, které dělají radost maminkám, s nimiž spolupracujeme. Dále se Martina věnuje zpracování životních příběhů o rodinách, zajišťuje komunikaci s rodiči a dětmi, udržuje s nimi průběžný kontakt a monitoruje jejich situaci. Příležitostně řeší možnosti podpory pro naši organizaci a realizaci jednotlivých misí. Rovněž dává podněty pro grantové žádosti a možnosti spolupráce.

Co mě motivovalo k založení Splněného dětské přání?

„Jako malá holka jsem měla možnost poznat na vlastní kůži, jaké to je být handicapovanym dítětem. Moje spokojené dětství skončilo ve chvíli, kdy mi lékaři oznámili krutou diagnózou mého zdravotního stavu. Dodnes slyším ta slova, která obrátila celý můj život vzhůru nohama a proměnila ho v sérii návštěv různých léčeben a doktorů. Vyplakala jsem tehdy mnoho slziček, neboť můj handicep se nedal skrýt. Tehdy jsem poznala, jak umí být společnost vůči nemocným dětem bezohledná a zlá. Zanechalo to ve mně hluboké jizvy na duši, které se snažím léčit tím, že pomáhám všem s podobným osudem. Splněné dětské přání je můj vlastní splněný sen.“

Aktuální kolo