handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Martin se jednou postaví na vlastní nohy a bude běhat za ségrou
- Podrobnosti
- Datum vydání: 23. 3. 2021 12:29
- Autor článku: Martina
Chlapeček se narodil zdravý, ale postupem času byl často nemocný a přestal prospívat. V osmi měsících se náhle jeho vývoj zastavil. Kdo ví, co by tenkrát pomohlo jeho zdravotní stav zlepšit? Naštěstí má skvělou maminku, která se mu neustále věnuje. Chodí s ním na rehabilitace, cvičení a plavání. Dělá všechno proto, aby její syn jednou seděl a chodil jako ostatní děti.
Moje jméno je Martin Lukács, narodil jsem se dne 19. 3. 2019 v Praze týden před termínem. Vše bylo v pořádku, bydleli jsme na nějakou dobu u mé babičky, než moji rodiče dostali byt. U mě zatím ohledně vývoje bylo vše v pořádku.
Ve 3 měsících jsem onemocněl a měl hodně těžký zánět průdušek. Vypadalo to na nástup do nemocnice, ale moje maminka dělala vše, abychom tam nemuseli a aby to dobře dopadlo. Dávala mi užívat léky a sirup na kašel a spal jsem u ní v posteli, aby mě měla pod kontrolou. V té době jsme se stěhovali do svého nového bytu, co jsme dostali. Já byl stále nemocný a z toho důvodu jsem marodil u babičky, dokud se nevyléčím úplně.
Po pár dnech proběhla kontrola u doktora a už jsem na tom byl lépe, tak jsme mohli na chvíli chodit ven. U mě zatím vývoj probíhal v normě, tak jak měl, zvládnul jsem se otočit ze zad na bříško a zpět. Mezi 6. až 7. měsícem jsem zkoušel i na čtyři, a to je vše, co bylo ještě v pořádku.
Potom přišla zima, mně bylo 8 měsíců a vývoj se náhle zastavil. Nedokázal jsem se sám plazit ani lézt. Moje maminka vše probrala s paní doktorkou. Potom jsem začal chodit na cvičení, ale tam jsem byl jenom jednou, protože paní na rehabilitaci nám řekla, že jsem jako na úrovni novorozence, a ještě na moji mámu řvala, že si za to může sama, i když to nebyla pravda. A do toho jsem pak znovu onemocněl, opět těžký zánět průdušek.
Byl jsem nemocný pomalu měsíc a půl. Kvůli tomu jsem si svoje první Vánoce vůbec neužil. Kolem 10. měsíce jsme začali chodit k jiné doktorce na rehabilitaci a cvičení. Moje cvičení šlo velice pomalu a moc se to nelepšilo. V březnu mi byl rok, ale stále jsem neseděl ani nechodil. Mojí mamince pokaždé řekli něco jiného, třeba že jsem líný, anebo že mám slabé ruce. Ve 14 měsících jsem začal válet sudy, abych se dostal pro hračku.
Potom mi máma nechala udělat aspoň neurologické vyšetření a tam nám řekli, že jsem postižený, anebo že mám autismus, což se nepotvrdilo. Na EEG zjistili, že mám slabé svaly a volné klouby na nohou. Paní doktorka nám navrhla hospitalizaci, aby mohli provést kompletní vyšetření, tehdy už mi bylo 19 měsíců, do té doby jsme cvičili, ale nepomáhalo to.
Nastupovali jsme do nemocnice 2.11. na kompletní vyšetření a když je udělali, bylo vše v normě. Na magnetickou rezonanci ale nedošlo, neboť vyšetření bylo zrušeno kvůli covidu, a právě mezitím jsem se rozplazil.
Vyhledali jsme jinou paní doktorku a ta si mne vzala do své péče. Chodím tam i na rehabilitaci, na cvičení Vojtovu metodu. Dělám už pokroky, začal jsem se pomalu dostávat na všechny čtyři, cvičím i s mámou doma. Je mi 21 měsíců, ale stále nesedím ani nechodím. Doporučili nám plavání což mezitím v loňském roce zavřeli, a tak jsme nemohli chodit. Pouze jednou proběhla zkušební lekce plavání zdarma a velice se mi to líbilo, rád bych chtěl chodit znovu. A potom se maminka konečně po 10 měsících dozvěděla, proč nic neumím. Moje původní doktorka zanedbala péči a špatně se mnou cvičili. Nejdříve totiž měli posílit břišní svaly a pak to ostatní, což bohužel neudělali.
Všichni, kdo mě znají, mi drží palce, že to jednou zvládnu a budu sedět i chodit. Zatím se nám nestalo, že by se nám někdo posmíval, ale někdy na mě lidi kolem koukají divně, že mě máma vozí v kočárku. Ale ona se jich nevšímá, neboť má se mnou velké starosti.
Mám ještě starší ségru Anežku, které je 6 let a rád bych za ní běhal. Ona je naštěstí zdravá holka. Jednou to sám dokážu, budu sedět a postavím se na vlastní nohy. Rehabilitační sestra řekla, že už mám trochu posílené nohy, což je zapotřebí. Hlavně nyní nesmím onemocnět, jinak se můj vývoj opět zpomalí.
Co řekla Martinova maminka o jejich Vánocích: Loňské vánoční svátky pro nás byly výjimečné ohledně toho, že tu byl i syn, že byl zdravý a hlavně měl velkou radost z dárků. Od organizace Splněné dětské přání dostal krásné dárečky. Martínka zaujal malý medvídek, se kterým teď spinká v postýlce, a polštářek se mu také líbil, neboť má moc rád autíčka.
Speciální poděkování patří:
- mamince Jiřině Lukácsové za rozhovor
Vánoční přání 2020 připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST & Splněné dětské přání pomáhají společně“. Ten je finančně pod záštitou grantu „Spolu se zaměstnanci“, který poskytl Nadační fond Avast.
