handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Stres ze smrti milované sestřičky rozjel u Samuela cukrovku
- Podrobnosti
- Datum vydání: 14. 5. 2020 13:05
- Autor článku: Martina
Na začátku byla spokojená rodina. Tři sourozenci, kteří si spolu hrály a byly šťastní. Do jejich životů náhle zasáhne tragická událost a jejich milovaná sestřička Natálka vážně onemocněla. Dva roky všichni věřili ve šťastný konec. Nakonec vše dopadlo jinak a místo toho holčička zemřela. O pár týdnů později přišla další šokující zpráva, malého Samuela odvezla sanitka do nemocnice. Co se stalo si můžete přečíst v příběhu, s nímž se nám svěřila maminka Lucie.
Když se mi narodil syn Samuel, tak se pro mě vše změnilo. Být mámou bylo tak krásné, i když někdy vyčerpávající. Už během těhotenství sem musela být třikrát hospitalizována kvůli krvácení. Porod proběhl bez komplikací. Byl zdravé a velmi šikovné dítko. Rok a půl po jeho narození se narodila jeho sestra Sofie. Byli skoro jak dvojčata, tím že se narodili tak brzy po sobě. Do školky chodili spolu do jedné třídy. Samuel marodil jako jiné děti, jen rýma a kašel.
Zhruba v jeho šesti letech se narodila ještě druhá sestřička Natálka. Byl na ni hodně fixovaný a choval se k ní jako starší brácha skvěle. Chvilku po jejích třetích narozeninách bohužel skončila v nemocnici. Tehdy velice vážně onemocněla. Dva roky jsme s ní bojovali o život, ale bohužel nemoc byla silnější soupeř a ona zemřela.
Obě děti byly zrovna na prázdninách u babičky. Po návratu domů jsem jim smutnou zprávu musela sdělit. Zhroutily se mi do náruče a moc plakaly. O měsíc později odjely zase za babičkou a druhý den mi zavolal jejich otec a oznámil mi, že pro Sama jede sanitka. V ten okamžik jsem málem hrůzou omdlela a prosila, jen ať je v pořádku. Dojela jsem za ním do nemocnice a verdikt lékařů zněl cukrovka. Doktorka mi vysvětlila co a jak. Jedním z příčin je i stres, takže jsem věděla hned, co to spustilo. Odchod jeho milované sestřičky byl pro něj velice psychicky náročný.
Postupem času se s tím smiřuji a snažím se, aby byl syn zodpovědný a píchal si inzulín, jak má, v kolik hodin má a také si vážil jídlo. Nejsem totiž vždy jenom doma, ale také v práci. Občas bojujeme s nízkou glykemií a jindy zase s vysokou. Budu věřit, že snad pochopí, co smí a co ne a bude si i on dávat pozor. Někdy je to těžký boj, vysvětlit mu, že tohle nesmí a má omezení v tom co a kolik může.
Nyní se měří sedmkrát denně. Když mu není dobře, tak se musí změřit navíc, ať ví, jaký je jeho zdravotní stav. Hodně jsme bojovali s nízkou glykemií. Motala se mu hlava a bylo mu na omdlení. Stalo se, že přišel ze školy o hodinu později a já už byla na nervy. On se musel po cestě posadit, vzít si hroznový cukr a počkat až se mu uvedena hladina cukru a udělá se mu líp. Teď se měří glukometrem a má už rozpíchané prsty. Naštěstí v loňském prosinci došlo k přechodu na nový systém, což znamená, že bude mít na ruce bílé kolečko (senzor) a k tomu bude mít glukometr jako čtečku údajů. Takže už žádné píchání do prstů, vytlačení kapky krve a měření přes klasický glukometr. Smiřuje se s tím, i když někdy je to těžké. Před sportem, který miluje se musí změřit a popřípadě si brát větší svačinu, aby se mu při námaze nesnížila hladina cukru. Díky tomu se ani nemusel nijak extra ničeho vzdát. Nyní je mu dvanáct let. Život nám už uštědřil dost kapek, tak věřím, že nás čeká už jen to dobré.
Naše loňské Vánoce byly první bez Natálky, ale všichni jsme věděli, že je s námi jako náš andílek. Štědrý den začal pohádkami. Všichni milujeme tu krásnou vánoční atmosféru. Na stole cukroví, ovoce a koukat na pohádky. Dopoledne jsme tedy odpočívali, po obědě jsme se pustili do vaření a u toho je vždy velká sranda. Večer jsme nachystali talíře i příbory na stůl a připravili jsme i našemu andílkovi, ať vidí, že na ni myslíme. Po večeři jsme umyli a uklidili nádobí, a pak už jsme šli ke stromečku, kde Ježíšek ponechal dárečky. Miluji tu radost v dětských očích při rozbalování. Samíkovi oči a úsměv jsou toho důkazem. Dárek od vaší organizace Splněné dětské přání ho moc potěšil a líbil se. Po té jsme všichni ulehli na gauč a koukali na televizi.
Speciální poděkování patří:
- mamince Lucii Komůrkové za rozhovor
Vánoční přání 2019 připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST & Splněné dětské přání - společně pomáháme handicapovaným dětem“. Ten je finančně pod záštitou grantu „Spolu do života“, který poskytl Nadační fond Avast.
