Různorodost nás spojuje:
handicapovaní a zdraví, ruku v ruce

Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje

Splněné dětské přáníSotva se Marii narodil syn, začaly ihned starosti. Zdravotní problémy pokračovaly i v dalších letech, než byla stanovena diagnóza zvaná atypický autismus. Chlapec je neuvěřitelný bojovník a díky podpoře rodičů se dokázal v životě velice posunout. Maminka se na základě svých zkušeností rozhodla pomáhat také ostatním. Založila společně s dalšímu rodiči spolek ADAM a stala se jeho předsedkyní. Jejich posláním je komplexní péče o děti s autismem a jejich rodiny. Tato činnost jí přináší velkou radost a spokojenost.

Dominik se narodil předčasně v 31. týdnu těhotenství, zrovna v den manželových narozenin. Avšak oslava narozenin nebyla. Začal náš strach o jeho život. Byl kříšen. Hned se zjistilo, že má vrozenou deformaci chodidla a jeho životní funkce monitorovaly přístroje, když byl v inkubátoru. Neměl vyvinutý sací reflex, proto mu byla dlouhou dobu výživa podávaná sondou. Když se jeho stav po 4 týdnech stabilizoval a nepotřeboval být už v inkubátoru, přišla za námi rehabilitační sestra a učila mě, jak s Dominikem cvičit Vojtovou metodou.

Po 2 měsících jsme byli konečně doma, ale byl to náročný kolotoč, kdy jsme docházeli denně na rehabilitace, do poradny pro předčasně narozené děti, na kardiologii a neurologii. Tehdy jsem poznala, že víkend je podle toho, že nejdeme k lékaři a někdy jsem měla ten pocit, že žijeme v čekárnách. Cvičili jsme Vojtovou metodou čtyřikrát až pětkrát denně a někdy jsem z okna viděla kamarádky, které měly stejně narozené děti jako Dominik, jak si bezstarostně jezdí s kočárky po ulici, když my cvičíme.

Synův vývoj i přes intenzivní cvičení a rehabilitační pobyty v lázních, byl stále opožděný. Jeho první uvědomělý úsměv přišel až v 7 měsících. Všímala jsem si toho, že jako batole nežvatlá a nenapodobuje. Největší naše radost byla, když v 15 měsících udělal první samostatné krůčky.

Ve dvou letech začal broukat, ale nikdy na jednu věc neřekl stejně. Komunikace nebyla funkční. Vyhledali jsme pomoc logopeda, foniatrie a psychologa. Cvičili jsme intenzivně tedy zase na logopedií, ale pořád se nedařilo rozvinout řeč. Na foniatrii se po sérii vyšetření zjistilo, že slyší, ale Dominik nereagoval na svoje jméno. Paní psycholožka se mně snažila uklidnit, že kluci jsou přeci jen trošku opožděnější, a že to Dominik určitě, než půjde do školky, vše dožene. Taky jsme v tomto období poprvé navštívili očního lékaře, který diagnostikoval oční vadu, tak začal nosit brýle a okluzor.

Ve 3,5 letech nastoupil Dominik do školky, která se specializovala na děti s očními vadami. Ve školce se adaptoval na prostředí poměrně dobře, ale velký problém byla komunikace a kontakt s ostatními dětmi, protože se neuměl zapojit do hry, držel se stranou a často plakal nebo křičel. Stále nás velmi trápilo, že Dominik nemluví. Hledala jsem možnosti, jak mu pomoc a tak jsme zkusili znakovou řeč. Znaky se velmi rychle naučil a pak se je naučil i používat a to byl velký zlom v jeho vývoji. Nejen, že mi najednou dokázal znakovkou říct, že má nejraději knedlíky, ale dokázal si říct o své potřeby.


Splněné dětské přání


Pořád jsem se však nevzdávala naděje, že jednoho dne bude můj syn mluvit. Jednou jsme šli kolem papírnictví a Dominik ve výloze uviděl nůžky. Zatahal mě za ruku a ukázal znakovou řečí „nůžky“. Ptám se ho: „Ty chceš nůžky?“ Odkýval, že ano. „Koupím ti nůžky, ale musíš to slovo nůžky vyslovit,“ divoce zakroutil hlavou na znamení NE. Dlouho jsme stáli a odcházeli od papírnictví, až po velmi dlouhém čase, kdy jsem byla neoblomná a on řekl „nů…ky“. Ano, krásně řekl nůžky, tak jsme šli do obchodu, aby si vybral nůžky, jaké si jen přál. Dominikovo první slovo přišlo po 5. roce.

Od té doby se řeč rozvíjela pozvolna, ale slovíček, které dokázal vyslovit, přibývalo. Postupem času složit jednoduchou větu. Bylo nádherné slyšet, jak mně můj syn oslovuje „mami“. Měli jsme všichni ohromnou radost z toho, jak čím dál víc mluví, ale současně jsem si všímala toho, že je jiný než jeho vrstevníci, nehraje si s dětmi, straní se jim, vadí mu hluk, často křičí, i když k tomu na první pohled neměl důvod. Nepoužíval hračky ke hraní, ale stavěl si z nich řady, nekonečně dlouho vydržel houpat se na houpačce a neustále tleskal. 

Jednoho dne jsme šli na dětské hřiště, kde byly další maminky s dětmi, které jsme znali. Pozorovala jsem skupinku dětí, jak si hrají na rodinu, každé dítě mělo svoji roli. Dominik přiběhl ke skupince děti a začal jim hru kazit, a štěkat na děti jako pejsek. V tu chvíli mi došlo, že máme nějaký velký problém. Vyhledala jsem klinickou psycholožku a v ordinaci jsem jí povykládala celý náš příběh. Její závěr byl jak blesk z čistého nebe – atypický autismus. Z ordinace jsem odcházela naprosto zdrcená. Začala jsem hledat informace o autismu a najednou mi všechno začalo dávat smysl a bylo to i vysvětlením, proč je náš syn jiný. Měli jsme velké štěstí, že jsme našli pomoc u vynikajícího a zkušeného dětského psychologa, který s autistickými dětmi terapeuticky pracuje.

Od 8 let začal Dominik pravidelně docházet na skupinové terapie, které navštěvuje dodnes. Po malých krůčcích se začaly objevovat první úspěchy. Po odkladu školní docházky přišel čas, kdy nastoupil do 1. třídy. Měla jsem obavy, jak školu zvládne, vždyť do 5 let nemluvil, stále mluví špatně, převládají v jeho řeči agramatismy a nikdy neměl zájem o kreslení. Tužku neuměl správně držet, tak jak se teď naučí číst, psát a počítat. Ve škole měl syn asistenta pedagoga, individuální vzdělávací plán a my jsme doma prostě zase poctivě pracovali a nevzdávali jsme se!

Dnes je v deváté třídě. Školu zvládá s průměrnými výsledky, naučil se ze školy cestovat sám autobusem, má rád zvířata, divokou jízdu na tobogánech a vodu. Rád jezdí na kole, zajímá se o informační technologie, naučil se lyžovat a bruslit, našel si na terapiích mezi autisty kamarády, naučil se krotit svůj hněv a pracovat se svými emocemi. Naučil se každodenním dovednostem, jako je sám se oblíknout a zapnout si zip u bundy, nebo nachystat si podle rozvrhu školní potřeby. Nic z těchto věcí nepřišlo samo, vše má pracně naučené. Je ještě hodně věcí, ve kterých potřebuje pomoc druhé osoby. Vidíme ale, jak obrovský pokrok udělal a máme z toho velkou radost.

Přesto všechno, čím si Dominik ve svém životě prošel, vždy byl a stále je velký bojovník, odhodlaný postavit se čelem potížím, které mu do života přišly. Od mala syna obdivuji za jeho odhodlanost se nevzdat. Říkám mu, že je pro mě stejný hrdina jako hendikepovaný sportovec, který nemá nohu a přesto dokáže porazit ve svých výkonech i zdravé sportovce. Tímto dodává sílu i mně.


Splněné dětské přání


A jak u nás doma proběhly Vánoce?
Dominikovi je 15 let, po prázdninách ho čeká střední škola. Už nám pomalu vyrostl z dětských let a stává se z něho mladý muž. Letošní vánoční svátky byly v mnoha ohledech jiné. Poprvé nechtěl psát dopis Ježíškovi, říkal, že je to pro malé děti. Tak jsme si o tom, co by si přál, povídali, ale nedokázal si říct o dárek, který by ho potěšil. Poprvé zvládl ten nápor emocí a očekávání štědrovečerního večera bez větších výbuchů a křiku. Byl velmi nervózní, zda vůbec najde pod stromečkem nějaké překvapení, i když jsme ho ujišťovali, že dárky dostane. Poprvé si chtěl vyzkoušet vánoční tradice jako rozkrojení jablíčka, dříve totiž tradice nesnášel.

Pod stromečkem našel krásný dárek od organizace Splněné dětské přání, což byl polštářek a taška s Bartem Simpsonem. Dominik miluje seriál Simpsonovi, tak ho polštářek s jeho oblíbenými hrdiny velmi mile potěšil. Letos si přál jen jednu knížku a to životopis youtubera Kovyho. Další velkou radost mu udělala chladicí podložka pod notebook a hodinky. S manželem si velice vážíme, že jste na našeho syna o Vánocích mysleli a krásným dárkem jste mu letošní svátky udělali kouzelnější. Srdečně děkujeme organizaci Splněné dětské přání, Martině a Kristýně. Zdraví Marie a Martin Gerdovi

Speciální poděkování patří:
- mamince Marii Gerdové za rozhovor

Vánoční přání 2017 připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST pomáhá plnit sny se Splněným dětským přáním“. Ten je finančně zaštítěn grantem „Spolu do života“, který poskytl Nadační fond Avast.

Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje Vánoční přání: Autista Dominik je hrdina, kterého maminka obdivuje

Aktuální kolo