handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Ačkoli je malá Linda handicapovaná, pomáhá své mamince s péčí o dva brášky
- Podrobnosti
- Datum vydání: 11. 6. 2018 13:28
- Autor článku: Martina
Maminka Kateřina má tři děti, které jí dávají pořádně zabrat. Tatínek od rána do večera pracuje, aby rodinu s nemocnými dětmi uživil. Nejstarší Lindě je 8 let, Mirkovi 6 let a Jirkovi 4 roky. Všichni mají stejnou lékařskou diagnózu, a sice ADHD. Jde o hyperkinetickou poruchu pozornosti s hyperaktivitou, která patří mezi neurovývojové poruchy. Jsou děti stejné nebo je každé úplně jiné? To nám ve svém vyprávění odhalí maminka Katka.
V tomto článku se dozvíte o nejstarší holčičce, která se jmenuje Linda. Když píši tyhle řádky sedí proti mně moje dcera a učí se. Normální odpoledne v normální rodině, ale když se před 8 lety narodila, netušil nikdo, co ji čeká. Přišla na svět jako zdravé dítě do úplné rodiny. Měla babičky a dědečky a byla celý můj svět. Byly jsme jen ona a já. Jak rostla začala být čím dál tím akčnější, takže dokázala rozházet všechny skříně v bytě během pár minut. Nemohla jsem se otočit a nemít ji na očích, protože by vyvedla lumpárnu. Stárla a rodina se měnila. Babička se začala stranit a Lindě přibyl bráška Mirek. Dcera byla pořád veselá holčička se srdcem na dlani, která, jak ráda říkám, donutila i lidi, co o to nestáli, aby ji měli rádi. Mireček si mě začal přivlastňovat, jak to malá miminka umí, ale Linda ho bezmezně milovala. Ano, vážně jsem o tom přesvědčená. A jak plynul čas, Linda a Mik se začali sžívat a těšit se na nejmenšího brášku. Lindě bylo 5 let, když se Jiřík narodil a ona ho jak jinak než přijala na plno. Myslím si, že málokdo má takovou ségru.
A tady se pomalu dostáváme do současnosti. Linda má nyní čerstvě diagnostikovanou vážnou poruchu komunikace a ADHD, mentální úroveň v podprůměru. Je to holka, která bojuje o svoje místo ve světě a snaží se zapadnout v 1. třídě mezi spolužáky, i když je jiná než oni. Hlavní problém ale nejsou její diagnózy, i když ty samozřejmě tomu přispívají, největší potíž je, že je jinde. Ráno odejde jako normální školačka, v poledne vrací a nemůže zahodit tašku do kouta a jít si hrát s panenkami Barbie, nemůžeme se chytit za ruku a jít na spolu na zmrzlinu, protože zrovna chceme. Dokonce ji nemůžu dát ani tu maličkost, že bychom šly jen my dvě do kina a ke kadeřníkovi. Linda má dva postižené bratry a po návratu domů se stane mojí pravou rukou. Přijde ze školy, vyzvedneme bráchy a roztočí se šílený kolotoč, kdy mi pomáhá svlékat, převlékat, dát pití, jít čůrat a v nejposlednější řade řešit afekty Mirka, kdy automaticky nastaví svoje tělo před nejmenšího brášku a Mika jako reakci na kopance zkouší sama obejmout. Ona to dělá intuitivně a zcela automaticky. Na moje slova: „Děkuji, Lindo!“ reaguje tak, že to jsou přeci její bráchové. Jak taková holka může mít potom něco společného se svými vrstevníky, co si spolu můžou říct?
Pravda a láska vítězí! Myslím si, že není u nás v zemi jediný dospělý, který by tuto větu neznal a přesto život ukazuje, že je to lež. Linda je bezprostřední, pokud vás má ráda, obejme vás a nemusí k tomu mít jiný důvod. Když miluje, je to bez výhrad, když vidí, že někdo potřebuje pomoc, nerozmyslí se a pomůže mu. Tuhle Lindu nový kolektiv vystresoval tak moc, že zvracela, když měla jít do školy, protože je divná, je divnější než její brácha autista. Je hloupá, protože nechápe pravidla hry, je trapná protože obejme svůj obrázek.
Byla doba, kdy mě dokázalo vytočit do nepříčetnosti, že jsem Lindě dala otázku a ona na mě potichu koukala a já si myslela, že mě má na háku. Až časem jsem zjistila, že jen pro mě je otázka jasná . Dotaz „Co se stalo?“ Lindu mate. Jak co se stalo? Kdy? Kde? A proč se tak ptám? Až na otázku „Z jakého důvodu máš zmuchlaný sešit?“ zjistím, co se dělo a nedejbože, když řekne, že ho z muchlala sama a já se zeptám proč? Opět se jen díva a čeká na výzvu „Z jakého důvodu? Za jakým účelem?“ Občas mi to přijde jako hra. Musím hádat, jaká je ta správná otázka, abych na ni dostala odpověď. Ale mezitím vím, že kluk o 4 třídy dál měl modré džíny, ke svačině rohlík s rajčetem, paní učitelka pije ovocný čaj a venku nebyl ani mráček.
Je občas těžké její myšlenky zachytit, ale v kuse nám dávají ten krásný dětský pohled na svět. A že občas zapomene i svoji hlavu? Hold jí to připomenu. Jen občas nevím, jak vybruslit ze situací, kdy začne používat sprostá slova bez kontextu a lidi se otočí. Ale je to Linda! Holka, která přebalí, oblíkne, která umí udělat čaj, oloupat brambory a dá všem svoji lásku. Pořád čekám, až se otočí a pošle mě do pekla. Ale zatím můžu jen jedině stát s ní a dat jí sílu bojovat za své já.
V dalším článku, který pro vás s maminkou Katkou připravujeme, si budete mít možnost přečíst také o Lindiných brášcích. Jak vnímají svět oni? A jak jim ovlivňuje život jejich onemocnění? Organizace Splněné dětské přání darovala šikovné Lindě krásnou panenku, ze které měla velkou radost.
Speciální poděkování patří:
- mamince Kateřině Podskalníkové za rozhovor
Tento článek připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST pomáhá plnit sny se Splněným dětským přáním II“. Dárek pro rodinu byl financován díky grantu „Spolu do života“, který nám poskytl Nadační fond Avast.
