Různorodost nás spojuje:
handicapovaní a zdraví, ruku v ruce

Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil

Splněné dětské přáníKdyž vstoupí člověku do života tak závažná nemoc jako je rakovina, není pochyb o tom, že ho čeká velmi náročné období. O to těžší je to ve chvíli, když se s tím musí poprat bezbranné dítě. Díky Splněnému dětskému přání jste se mohli poprvé již 24. ledna 2014 seznámit s holčičkou Dorotkou, kterou takový osud postihl. Příběh celé její rodiny se nám vepsal hluboko do srdce, proto jsme o Vánocích obdarovali a podělíme se s vámi o to, jak se jim dařilo od té doby.

Co všechno potkalo tatínka Viktora a čím si musel projít se svou dcerkou Dorotkou, o tom jste se mohli poprvé dočíst již v roce 2014. Pokud jste tu příležitost neměli, nebo si chcete jejich příběh jen připomenout, podívejte se zde: www.splnene-prani.cz/vzpominky-dorotka.html

Několik málo slovíček o tom, jaké to je vrátit se po léčbě leukémie zpátky k „normálnímu“ životu. Před časem jsem psal o tom, jaké to je, když vám dítě onemocní vážnou nemocí, jak léčba probíhá a jak to vaše dítě vnímá a prožívá a samozřejmě pak celá rodina s ním. Moje dítě je dcerka a jmenuje se Dorotka, její příběh jsem už popisoval. Takže jen připomenu, že od svých dvou měsíců života vyrůstá bez maminky, protože ta nám nečekaně odešla do nebe, když byla čerstvé miminko. Spolu se starším bráškou jsem se je snažil nějakým způsobem vychovávat a s většími či menšími úspěchy se to, hlavně za pomoci jediné babičky, dařilo.

V září roku 2013 ale dcera onemocněla a diagnóza byla jednoznačná lymfoblastická leukémie. Léčba začala ihned a její hlavní fáze trvala přesně dva roky. Něco jako vojna, je to dané, někdo to vymyslel a hlavně to naštěstí funguje. Dorotka to celé statečně snášela a ustála, takže od září loňského roku mohla teoreticky začít zase normálně fungovat. Chodit do školy, chodit mezi lidi, dotýkat se zvířat. Zkrátka vrátit se zase k životu, jaký žijí její vrstevníci. Bez omezení, bez starostí a bez strachu.

Jenže ono to tak jednoduché není. Ty dva roky prožité „vzhůru nohama“ v životě jedenáctiletého človíčka jsou přeci jen znát. Dlouhodobé odloučení od dětských radovánek, kamarádů a i školy, to všechno nečekaně chybí. Není snadné tu dobu izolace zapomenout a není jednoduché navázat na přerušenou nit.

Je jisté, že každý pacient reaguje po svém. Někdo se ze všeho otřepe a je i po prodělání jakýchkoliv životních a zdravotních problémů rychle a bez potíží zpátky „ve hře“, někomu to pak trvá déle anebo jej to dokonce i navždy poznamená. A tak se stalo, že po ukončení zdlouhavé a v mnohých fázích pro ni dost náročné léčbě, se najednou zdánlivě bezdůvodně sesypala jako domeček z karet. Léčba byla úspěšná a proběhla podle naplánovaného scénáře, to je nejdůležitější, ale nic není zadarmo.

Dorotce byla zhruba měsíc a půl po ukončení léčby diagnostikována epilepsie a začalo další kolo různých omezení. Byla to omezení jiná a s leukemií nesrovnatelná, ale zároveň to byl asi impuls k tomu, že se v té době úplně psychicky zhroutila. Nebyla se schopná učit, soustředit, byla prakticky pořád doma, tak se to promítlo i do školní docházky. Hromadily se zameškané hodiny s potřebou dohánět učivo, čehož v tu dobu nebyla vůbec schopná. Došlo i na deprese, na které brala krátký čas i léky.

Splněné dětské přání

Tohle období trvalo více jak dva měsíce a vypadalo docela beznadějně. Smířili jsme se už s tím, že bude opakovat pátou třídu, což nesla docela těžce. Ale koncem ledna tohoto roku se najednou hnuly ledy. Moje dcera prokázala silnou vůli a začala zase bojovat! S pomocí babičky, školy a hlavně díky její snaze se karta začala obracet. Takže i přes nesmyslné množství zameškaných hodin a pololetní vysvědčení, kde byla jen část známek, se jí podařilo udržet se ve škole a na konci školního roku měla už normální vysvědčení a mohla spolu s ostatními dětmi postoupit na druhý stupeň.

Epilepsie je momentálně pod kontrolou a vzhledem k tomu, že se paní doktorka přiklání k názoru, že vznikla jako reakce organismu na prodělanou léčbu, je pravděpodobné, že se jí v blízké době zbavíme. A ještě jedna neblahá věc Dorotku momentálně trápí a tou je obezita. Za čtrnáct měsíců po ukončení léčby přibrala zhruba 16 kilo, takže je momentálně v péči nutriční terapeutky. To že to opět obnáší celou řadu omezení, nemá už cenu zmiňovat. Ona se do tohoto problému obula a díky totální změně jídelníčku už zaznamenává první úspěchy.

Poslední dva měsíce váha nestoupá a naopak díky přibývajícím centimetrům na výšku, jde v podstatě dolů, což jí hodně zvedá psychiku i sebevědomí. Je někdy až dojemné, jak se snaží vše dodržet, jak má. My dospělí se jí pak snažíme podpořit.

Pokud celkově shrnu ty víc jak tři roky léčby a momentální pololéčby, musím říct, že to není tak úplně jednoduché a že je to hodně o psychice a o vůli. Myslím si, že prodělat úspěšně vážnou nemoc, je vždy těžké a že i dospělého člověka to dokáže poznamenat. O to těžší to pak mají děti, protože jim to navíc krade tu normálně bezstarostnou část dětství a staví je to před problémy, se kterými se kolikrát jen těžko srovnáváme i my dospěláci. Často když se na svou dcerku dívám, myslím na to, jak je to neférové, že si tím musela projít. Zároveň ale blahořečím té šanci, kterou dostala a jsem vděčný za to, že se spolu dnes můžeme smát, že se můžeme radovat a dívat se do budoucna. Možná si to o to víc užíváme a věřím, že i uvědomujeme.

A jaké u nás byly Vánoce? Vánoční svátky proběhly zejména z pohledu dětí výborně, a pokud se týká jmenovitě Dorotky, byla opravdu spokojená, největší radost byla asi z nového telefonu a knížky o skupině SLZA, což je její velký idol. Dárky od vás krásně zapadly mezi ostatní a zejména kabelka našla ihned uplatnění. Stejně jako kosmetika a bačkory. Já děkuji za kolekci Lebek, cédéčko s muzikou (což je pro mě vždy cenný dárek) a vždy se hodící půllitr. Děkujeme organizaci Splněné dětské přání za radost a milé potěšení.

Na závěr bych chtěl všem popřát, aby se měli rádi a užívali všeho dobrého, co život přináší.
Chtěl bych všem těm, kteří si něčím podobným prošli popřát, aby se už k tomu špatnému nemuseli nikdy vracet. A chtěl bych všem ostatním, kteří nic podobného nezažili popřát, aby se jim to vyhnulo. Táta Viktor a dcerka Dorotka

Speciální poděkování za spolupráci patří:
- nakladatelství Portál, partnerovi akce, za krásné knížky (www.portal.cz)
- paní Adéle Juřenové, která věnovala do této akce pro nemocné děti vlastnoručně uháčkované hračky

Dárky k Vánocům darovala organizace Splněné dětské přání.

Líbí se vám, jaké akce pro handicapované a nemocné děti pořádáme? Pomáhejte společně s námi!
Pošlete nám dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 5070227/0100 a my splníme dalším rodinám jejich sen a umožníme jim prožít krásný den.

Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil
Vánoční přání: ...
Vánoční přání: Dorotka si svůj život vybojovala, stálo ji to však spoustu sil

Aktuální kolo