handicapovaní a zdraví, ruku v ruce“
Bojovník Tadeášek je velkým vzorem pro své dva sourozence
- Podrobnosti
- Datum vydání: 12. 10. 2021 17:15
- Autor článku: Martina
Maminka Michaela se těšila na další miminko a chtěla svým dvěma synům přivézt domů nového brášku. Situace však měla zcela nečekaný průběh. Rodiče si prošli peklem a miminko si mohli odvézt až po dlouhé době. Zdravotní problémy tím však neskončily a situace se po určité době zhoršila. Tadeáš je statečný kluk a dělá svým rodičům velkou radost. Všichni věří tomu, že jednou bude líp.
Všechno začalo radostnou zprávou, že jsem opět těhotná a čekám třetí miminko. Doma jsem v té době měla už dva syny, tehdy 6leteho Martinka a 2leteho Šimonka. Oba dva se na brášku velmi těšili. Těhotenství probíhalo v pořádku až do 29 týdne, kdy jsem se ráno probudila a zjistila, že špiním. Začala jsem mít strach, ale o chvíli později přišly velké bolesti, tak mě manžel naložil a odvezl do porodnice, kde se mě ujali doktoři. Všichni nás ujišťovali, že se budou snažit miminko zachránit, ale ať počítám s tím ze se narodí brzy.
Náš Tadeášek se narodil jako nedonošený v 29 tt, vážil 1770 gramů a byl proto těžce nezralý. Tento jeho předčasný vstup do života způsobil spoustu dalších zdravotních komplikací. První bylo, když lékař oznámil, že má v hlavičce zřejmě krevní sraženinu. V ten okamžik jsem se zhroutila a nevěděla vůbec, co to vlastně pro syna znamená. Lékař nám vysvětlil, že následkem krvácení do mozku má syn chorobné hromadění mozkomíšního moku v mozku, a na to mu byl zaveden VP shunt, což je hadička, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok z mozku do dutiny břišní. Tento katetr byl Tadeáškovi zaváděn celkem 4krát a 3krát ještě v porodnici. Vždy čekali tři dny, zda shunt funguje, a když se zjistilo že ne, tak mi bylo pouze oznámeno, že jim to je velice líto, ale budou muset znovu zákrok opakovat.
Pro rodiče je to velice stresující a já se z toho pomalu psychicky hroutila. Nevěděla jsem, jak se s tou situací mám vypořádat, a dostavily se také myšlenky, zda to třeba není moje chyba. Zda jsem něco neudělal špatně a nezanedbala. Když se zákrok opakoval již potřetí, tak řekli, že miminko už je větší a bude převezené na dětskou kliniku do jiné nemocnice. Tam strávil 14 dnů a já si potom konečně mohla svoje miminko odvézt domů.
Byla jsem natěšená a konečně šťastná, že už nemusím svým dětem vysvětlovat důvody, proč jejich bráška není doma s námi. Po čase jsme si zvykli s miminkem na určitý režim a přizpůsobili se celé situaci, ale náhle přišla další rána. Po měsíci dostal náš syn vysoké horečky, které neklesaly, a tak jsme museli jet opět do nemocnice. Lékaři provedli testy a zjistilo se, že má v těle zánět. Příčina však nebyla známá a po dalších vyšetřeních byl odhalený zánět mozkových blan z důvodu, že se mu ucpal shnut. Z toho důvodu byl v ohrožení života a nikdo nevěděl, zda zvládne další noc. Druhý den jsem ihned volala do nemocnice a bylo nám sděleno, že je stabilizovaný, ale nemá ještě zcela vyhráno. Obden jsem za ním jezdila na návštěvy, nakrmila a hrála si s ním. S těžkým srdcem jsem odjížděla domů a měla velký strach z toho, co nám přinese zítřek.
Tímto způsobem situace trvala asi 14 dnů a potom mi bylo sděleno, že bych mohla s ním jít na neurologii, aby se tam rozhodlo, zda se mu bude po 4 zavádět shunt. Na neurologii jsme byli asi měsíc, kde mu byl opět zaveden shunt. Od té doby tam chodíme stále na kontroly, navštěvujeme různé rehabilitace, cvičíme Vojtovu metodu. Náš největší úspěch byl a je, že se otočí na bříško a zvládne říct pár jednoduchých slov. Největším zázrakem je pro nás jeho úsměv a touha posouvat se dál. Do budoucna nám bohužel nikdo nepomůže a nikdo z lékařů nechce ani slíbit, kam se jeho pokroky povedou. Nikdo nám ani nezaručí, že by se zánět mozkových blan mohl znovu opakovat. Pro doktory to byl na začátku jasný verdikt a to, že náš chlapec bude jenom ležák. Pro nás to bylo krásné překvapení, že se dokázal otočit na bříško a pase také koníčky. Sice pravou ručičku prakticky vůbec nepoužívá ani nesedí, ovšem pro nás je to největší pokrok. Pro svoje sourozence je to vzor velkého bojovníka.
Splněné dětské přání darovalo na památku Tadeáškovi polštářek a nového kamaráda medvídka.
Speciální poděkování patří:
- mamince Michaele Ivanegové za rozhovor
Životní příběhy 2021 připravila organizace Splněné dětské přání v rámci projektu „AVAST & Splněné dětské přání pomáhají společně“. Ten je finančně pod záštitou grantu „Spolu do života“, který poskytl Nadační fond Avast.
