Plníme kulturní přání a sny
handicapovaných a nemocných dětí.

Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání

Splněné dětské přáníČasto dostávám otázku: „Proč jsem Splněné dětské přání založila?“ Je to má životní cesta. Díky ní se rozvíjím, učím, poznávám, mohu dělat to, co je mým posláním – stmelovat lidi skrze to, co je baví, skrze jejich kvality, zájmy a ochotu poznávat. Jsem pro ně laskavým průvodcem. Pomáhám jim, aby otevřeli své srdce, naučili se přijímat druhé bez podmínek a byli ochotni podívat se na svůj život v jiném světle.

Upřímně mi trvalo řadu let, než jsem pochopila plnou šíři svého poslání a tuším, že mu nyní rozumím naplno jen tak, jak je to pro tuto chvíli možné a další cenná poznání mě ještě čekají. Zhruba před rokem se mi má kamarádka svěřila, že pro ni začíná být těžko uchopitelné a uvěřitelné, jak odpovídám na otázku „Co mě motivovalo k založení Splněného dětského přání?“ Stále častěji jsem začala odpovídat v tomto duchu: „Založila jsem Splněné dětské přání kvůli vyslyšení Vanessčina přání a touze sdílet lásku a radost. Cítila jsem obrovskou vděčnost za znovu obnovený vztah s mámou. Zároveň to vnímám jako své životní poslání, protože jsem se podle lékařských prognóz měla narodit handicapovaná, a nakonec se Nejvyšší rozhodl jinak.“ Zpočátku jsem z toho byla trochu v šoku, proč by to mělo být pro někoho jiného těžko uvěřitelné. Procházela jsem různými fázemi, zpočátku jsem si to brala osobně, pak mě to začalo štvát. Říkala jsem upřímně, co cítím a čemu věřím. Po čase jsem se otevřela novému hledání v naději, že mě to může přivést k novému poznání. A tak se také nakonec stalo.

Zpočátku jsem se na to snažila jít logicky a vymyslet vše hlavou. Co je tedy na tom výroku tak disharmonické? Jak mohu svou odpověď vylepšit, aby byla pro ostatní uvěřitelná? Zkoušela jsem ji přeformulovat, upravit, ale nějak tomu pořád něco scházelo. Známý výrok říká: „Jenom když obětujeme hlavu, dobudeme srdce“. To platilo i v tomto případě. Až ve chvíli, kdy jsem přestala bojovat sama se sebou a přistoupila k tomu s vědomím, že odpověď přijde ve správný čas, mohl začít proces objevování. Pomohl mi přijmout sebe samu takovou, jaká jsem. Najít vlastní hodnotu, přestat se skrývat a ukázat se v plné životní síle. Dovolila jsem si podívat se na své strachy, odhalit jejich původ a propustit je, protože už dokážu žít bez nich. Učila jsem se naslouchat, rozumět a také přijmout skutečnost, že některé věci musím s důvěrou odevzdat a s trpělivostí počkat na jejich vyřešení.

Teprve pak jsem si mohla uvědomit širší rozměr toho, proč Splněné dětské přání existuje, a jak jsme spolu spojeni. Jedním ze záměrů a přání, proč jsem ho před lety s maminkou zakládala, bylo, abych lépe porozuměla lidem. Svět handicapovaných byl pro mě snadno uchopitelný, protože děti vyjadřovali své emoce upřímně. Buď byly smutné, cítili bolest, nebo se smály a s otevřeným srdcem dávaly najevo radost. Málokdy jsem se setkala s něčím mezitím. Lidé, kteří vyrůstali a žili kolem mě bez lékařských diagnóz, díky čemuž bývají označováni za zdravé, byli však jiní. To, co říkali, někdy bylo v rozporu se signály jejich těla. Pokud je něco trápilo, mlčeli o tom a schovávali se do ústraní. Když jsem se dotkla nějakého citlivého tématu, reagovali podrážděně. Proto jsem se rozhodla pátrat a hledat různé cesty, jak k tomu přistoupit. Prošla jsem studiem psychologie, kurzem koučování, pročetla různou odbornou literaturu nebo absolvovala zajímavé seberozvojové kurzy. Vše však spojovalo a vedlo k jednomu tématu – komunikace.

Poslední rok byl pro mě o hledání vlastních hranic, vnitřního klidu a zbavení se různých vzorců chování, které byly přejaté a ukázaly se pro mě jako špatné a disfunkční. Konečně do sebe vše začalo zapadat. Skrze porozumění ostatním, jsem začala chápat i sama sebe. Vnímat své potřeby a vlastní hodnotu je vždy těžší, protože jsme zúčastnění a najít odstup je těžké. Cítím vděčnost, že jsem dokázala dojít až k tomuto poznání a sebepřijetí. Splnilo se mi přání a dostala jsem víc, než jsem si vůbec dokázala představit. Zároveň nyní vnímám, že v sobě nacházím jistotu a odvahu, abych se o získanou moudrost a poznání mohla s pokorou a radostí podělit se všemi, kteří mi budou chtít naslouchat.

Ruku v ruce s tím vnímám, že se stále zlepšuje náš vztah s mamkou. Učíme se vzájemně trpělivosti a souladu. Témata, která nás dříve trápila, štvala a způsobovala mezi námi kolize a špatné porozumění, se postupně vytrácí. Ano, tu a tam se stále objevuje nějaká zkouška, která prověřuje, zda je náš vztah harmonický a ustojíme to. Ale pokud jsme samy se sebou v souladu, pak přijímáme otevřeněji i jedna druhou. V opačném případě je to pro nás pouze informace, že je na něčem třeba zapracovat. U mamky pozoruji, jak se stále proměňuje, rozvíjí a otevírá. Jsem za to vděčná a mám z ní upřímnou radost.

Splněné dětské přání
A jak bych odpověděla nyní na otázku „Proč jsme Splněné dětské přání založily“?
Vzniklo pro mě, pro mojí mamku, pro každého z vás, kdo čte tyhle řádky. Každý z nás je jedinečný a naše podněty jsou individuální. Vnímám, že pro nás všechny je to společná cesta odvahy, víry a naděje. Proměňuje se podle toho, jak se proměňujeme my samotní.

Když jsme s maminkou Splněné dětské přání zakládaly, bylo mým záměrem podělit se o štěstí, které jsem cítila ze znovu obnoveného vztahu mezi námi. Toužila jsem předat lidem naději na uzdravení rodinných vztahů a posilovat vazby mezi dětmi a rodiči. Přála jsem si podpořit ostatní na jejich cestě, stmelovat lidi bez ohledu na to, jestli mají lékařskou diagnózu či nikoli. Pomáhat jim nacházet společná témata a porozumění jeden pro druhého. Ano, patří k tomu i vědomí, že jsem měla vysokou pravděpodobnost, že se narodím handicapovaná a věřím, že jedním z důvodů, proč mi bylo dopřáno zdraví, je ten, abych mohla šířit tuto misi.

Pokud si něco ze srdce přejeme, je to s námi v souladu, věříme tomu celou svou bytostí a máme v tomto duchu naladěnou i mysl, pak upřímně věřím, že nám to bude dopřáno. Ať to v tento čas vypadá jakkoli bláznivě a vzdáleně. Potvrzením toho jsou i mnohé vědecké výzkumy, které přináší fascinující objevy. Pamatujte na to, ať už jde o vaše vlastní přání nebo někoho jiného. Skrze naši organizaci můžeme společně naplňovat nejen své touhy, ale i jiných lidí a zároveň tak pomáhat dětem. Pro každého z nás jsou cennou inspirací! Jejich mysl bývá bez zatížení a plná bezmezné fantazie.

Pokud bych měla vyjádřit, o čem je Splněné dětské přání, řekla bych, že to krásně vystihuje verš zapsaný v listech Korintským „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ Pro každého z nás má jinou podobu a formu. Vnímám ji mezi mnou a mamkou, skrze každého člověka a firmu, který podpoří finančním darem, prostřednictvím dobrovolníků, co s nadšením pomáhají, zachycuji ji v životních příbězích rodin, jež se nám s důvěrou svěřují, v každém splněném dětském přání… Díky Splněnému dětskému přání se učíme bezpodmínečné lásce nejen ke druhým, ale také k sobě samým.

Ze srdce děkuji, pokud jste si našli čas a dočetli celý článek až do konce. Kristy

Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání
Otevřená zpověď...
Otevřená zpověď: Kristýna a Splněné dětské přání

Aktuální kolo